Letošní dovolenou jsme vybrali do Turecka, mile nás překvapila cena na týdenní pobyt s all inclusive. Pobyt jsme objednali přes Invii, jinak tento hotel zajišťovala CK Suntimes. S objednáním ani zaplacením nebyl žádný problém. Týden před odletem nám přišli pokyny k odletu. Měli jsme letět z Prahy ve 10:15 a nazpět až ve 22:15. Byli jsme rádi, že při tak krátkém pobytu nám zbyde ještě nějaký čas na moře. Pobyt byl na 6 nocí a 7 dní – od pátku do čtvrtka. Tři dny před odletem nám přišla změna odletu z Prahy, na 12:20. No dobře, k hotelu dojedeme asi kolem páté hodiny, jak jsem předem spočítala. ODLET: Na desátou hodinu jsme dorazili na Ruzyni. U stánku CK Suntimes již byla dlouhá fronta lidí. Zástupkyně CK nám předali vouchery na hotel a letenky. Po odbavení zavazadel a obdržení letenek jsme šli do odbavovací haly. Asi půl hodiny před plánovaným odletem nám bylo oznámeno, že naše letadlo má zpoždění a odlet bude až ve 14:30. Tak vidina našeho dnešního koupání u moře se nám pomalu rozplynula…V půl třetí jsme opravdu letěli. Letěli jsme tureckou společností AtlasJet, letadlem Boening 757 pro 200 lidí. Letadlo nevypadalo moc nově, spíš omšele a nějaké důchodkyně sedící vedle nás si stěžovali, že takový odlepení ze země ještě nezažili /ve špatném smyslu/. Zato jídlo stálo za to. Bramborová kaše s mletými šiškami a hráškem, zeleninový salát, houska s máslem a nějaký sladký kuličky. Let probíhal v pohodě, do Antalye jsme přiletěli v 18:00 místního času /+ 1 hodina/. PŘÍLET: Před letištěm na nás čekali delegátky od naší CK a rozdělili nás do autobusů podle hotelu. A pak jsme asi hodinu v autobusech čekali na odjezd a ani jsme nevěděli proč. Delegátky se šoféry autobusů v tom měli nějaký chaos. Před půl osmou jsme konečně odjížděli do hotelu. Za necelou hodinku jsme přijížděli do naší oblasti – Kumköy, kde byl náš hotel Tanyeli. Stmívalo se. Projížděli jsme jakousi hlavní silnicí toho střediska, neboť po obou dvou stranách jsme viděli spoustu obchodů s oděvy a suvenýry. Tady asi nebude po večerech nuda. Měli jsme to jen tak tak na večeři. Po příjezdu do hotelu nám na ruku nasadili zelený náramek se jménem našeho hotelu což opravňovalo využití all inclusive. Poté jsme šli hned na večeři. Po večeři jsme si vyzvedli klíče od pokoje a dálkové ovládání od klimatizace. Poslíček s náma šel ukázat kde máme pokoj a hlavně jak se aktivuje elektrický obvod v pokoji – zasunutím přívěsku od klíče do zásuvky na chodbě – vše se rozsvítilo /dobrý způsob jak šetřit elektriku/. Měli jsme hodinu na vybalení kufrů, neboť v půl desáté se konala informační schůzka s delegátkou. Delegátka nám neřekla nic nového co jsme si již předem našli na internetu, naopak vystrašila neoprávněně s informací o kamínkách v písku na pláži. Něco málo řekla o hotelu a jeho službách, s tím že vše máme na informační tabuli, o klimatických podmínkách, místních obyvatelích /měla za manžela Turka/ a o výletech. Z výletu zmínila hlavně Pamukkale, který se konal za tři dny a výlet lodí do Alanye, který se konal již zítra. Nikdo nejevil moc zájem o výlety, taky už bylo hodně pozdě, byli jsme vyčerpáni cestou. Delegátka nedokázala odpovědět ani na otázku, kde je nejbližší aquapark a zmínila jen provoz dvou klouzaček u hotelového bazénu. Nic moc nevědíc nového jsme se po schůzce rozhodli navštívit moře s naší pláží. Od hotelu dolu k moři vedla široká cesta na jejímž konci byli asi tři vstupy do zahrad a k moři. Dle slov delegátky je každá pláž označena názvem hotelu. My jsme nikde žádné cedule neviděli, tak jsme se jali prozkoumat tu pláž zleva. Všude byla tma a docela ticho. Prošli jsme zahradou a ocitli se na pláži mezi lehátkami. Nevím co delegátka povídala o kamínkách, ale písek byl příjemně hladký bez jakýchkoliv kamínků. Moře studené s malými vlnkami. Dívadli jsme se napravo i nalevo, všude samý lehátka a slunečníkový střechy, ale nikde žádný názvy, komu by pláž patřila. Rozhodli jsme se jít nazpět, odněkud se vynořil nějaký číšník a posílal nás kamsi vpravo. Nejspíš viděl název našeho hotelu na narámku. Šli jsme jeho směrem, prošli dvě pláže a nikde zase žádný název. Nechali jsme to být na ráno, hlavně že víme kudy je to k moři. Druhý den ráno jsme jí našli hned napoprvé, měli jsme jí rovnou přímo před nosem…akorát ta cedule s názvem byla umístěna na baru ze strany, takže nebyla moc vidět.
HOTEL: Obrázky hotelu jsem si již předem našla na internetu a moc jsem jich nenašla, hodně jich bylo stejných a hlavně starých. Na starých fotkách je třeba u hotelu vidět tenisový hřiště a dnes je místo toho bazén s tobogány. Hotel působí novým dojmem, je zřejmě nově nahozen, má tvar „esíčka“. Je čtyřpatrový, upostřed budovy jsou dva výtahy. U recepce jsou místa na večerní posezení, bar, obchod, kadeřnictví. O patro níže je krytý bazén /otevřen pouze v zimě/ hned vedle něj se nachází diskotéka, dále se zde nachází místnost se stolním tenisem, kulečníkem, posilovnou a internetem. Jsou zde také turecké lázně, kam je vstup zdarma, ale masáže se již platí /v ceně také památeční foto/. Od recepce napravo je pak velká restaurace se dvěma patry /kam se ale nesmělo/, venkovním posezením a venkovní terasou, kde se grilovali na večeři různé dobrůtky. K hotelu patří dva bazény, každý na jiný straně hotelu. První bazén se nachází zepředu hotelu, jsou zde dva tobogány, které jsou v provozu vždy od 11:00 do 12:00 a pak od 13:00 do 14:00. Je to docela pochopitelné, neboť odpoledne je zde stín a prázdno. Je tu také amfiteatr, kde se večer konají animační šou. Je zde umístěna tabule s rozpisem různých aktivit. V poledne se tu v bazénu cvičil vodní aerobic a různé soutěže. Druhý bazén je na druhé straně hotelu, je na něj výhled z restaurace a sluníčko zde svítí zas odpoledne. U bazénů je dostatek lehátek i slunečníků. Osazení turistů dle národnosti bylo asi takové: Němci, Rusové, Češi. POKOJ: Pokoj jsme měli ve druhém patře, s výhledem na bazén s tobogány a hlavní silnici. Většinou jsme večer zavírali dveře kvůli komárům, takže žádný hluk z venku moc slyšet nebyl, i když naproti hotelu byli asi dvě diskotéky /jedna shořela v den našeho odjezdu/. Na druhé straně mají pokoje výhled na moře a hotrely před ním. Pokoj byl útulný, s nábytkem natřeným na zeleno, s televizí, dálkově ovládanou klimatizací a malou lednicí. Ve skříňi byl trezor, který byl ale za poplatek /cca 3 eura na den/. Koupelna malá, se sprchovým koutem, WC a umyvadlem a světě div se, telefonem u WC. U umyvadla a ve sprše bylo tekuté mýdlo. Byl zde také fén. Každý den jsme měli uklizeno a skoro každý den čistý osušky. Jediný co bylo trochu divný, přítel se omylem tím samým klíčem dostal do sousedního pokoje /byl prázdný a přítel si myslel že nás vystěhovali/. Trezor jsme neměli pronajatý, důležitý věci jsme zamykali do kufru nebo si brali sebou. Neslyšeli jsme že by se stala zde někdy nějaká krádež. Jak jsem psala již na úvodu, elektrický obvod se aktivuje takovým přívěskem na klíči, zabraňuje se tím plýtváním elektriky když na pokoji nikdo není. STRAVA: Bylo to poprvé kdy jsme si vybrali dovolenou s all inclusive a musím za nás pochválit, že jsme byli spokojeni. Pití bylo snad všude, v jídelně, v baru u recepce, u obou bazénů, na pláži. Všude byli automaty na džusy /asi šest druhů/ a na baru pivo, fanta, cola. Pivo, fantu a colu dávali normálně do skleniček a na džusy byli plastové kelímky. Nebyl žádný problém vzít pití pro více lidí. Z alkoholu bylo na baru červené a bílé víno, vodka, gin, whiskey a jiné. Alkohol moc dobrý nebyl, tak jsme si ho moc nedávali. Jediný co bylo za poplatek čerstvá vymačkaná šťáva z pomerančů /cca 1 euro/. Diskobar byl otevřen od půlnoci do tří hodin rána a zde se pití platilo. Při hlavních jídlech v jídelně pití roznášeli číšníci, nebo jste si mohli pro něj dojít samy. Pro milovníky kávy zde byli automaty, kde byla na výběr káva s mlékem, capucino, čokoláda nebo mocachino. Zvlášt pak byla voda na čaj a samotné mléko. Snídaně byla od 8:00 do 9:30 a navazovala na ní hned pozdní snídaně do 11:00. My jsme chodili tak na půl desátou a výběr z jídel byl pořád velký. Samozřejmostí zelenina- rajčata, okurky, saláty, tvrdý sýr, tři druhy salámů, pět druhů džemů, med, vločky, cornfleky, tvarohy, jogurty, pudinky, smažené vajíčka, párečky a jiné chuťovky. Musím říct že mají moc dobré rajčata a ten tvrdý sýr také neměl chybu. Obědy byli od 12:30 a byli jak na hotelu, tak i v plážovém baru. Na pláži byl sice menší výběr, hranolky, špagety, červená omáčka, zelenina a saláty, ale mělo to výhodu celodenního válení se na pláži bez nutnosti chodit na jídlo do hotelu. V hotelu na oběd bývala polévka, předkrmy ze zeleniny, z hlavních jídel těstoviny, brambory na různé způsoby a zákusky. Vlastně to samé bývalo i na večeři. Trochu nám chybělo nějaké pořádné maso. Z hovězího masa mívali jen kousky smíchané s různou zeleninou a nakrájenými brambory, párkrát měli brambory proložené mletým masem, jednou byli kuřecí řízečky, nebo kousky kuřete. Neviděli jsme žádnou rybu. Brambory také byli pokaždý na jiný způsob, pečené půlky, proložené cibulí nebo se smetanou – ale nikdy ne klasicky vařené brambory, ani hranolky / ty byli jen na pláži při obědě/. Těstoviny s červenou omáčkou, která se dala dát na cokoliv, občas byla rýže. Nevím proč, ale až při poslední večeři jsme zjistili že na venkovní terase se také něco griluje /to skoro všichni od nás ze zájezdu zjistili až pozdě/, tak jsme ochutnali opečené žampiony na grilu a jakési smaženky se zeleninou. Také zde odkrajovali kousky z melounů. Zákusky byli stejně asi nejlepší, vždy na výběr aspoň z deseti druhů, pořád doplňované, také pudinky.O půlnoci se konala půlnoční polévka, kterou moc lidí ale nevyužívalo, asi pak zbývala na oběd, či večeři. Stoly byli vždy prostřené, s příbory a ubrousky. U každého pultu s jídlem byla krabička, kam se dávalo spropitné pro personál. Nejvíc tam ukládaly penízky Němci. U výtahu na pokoje byla neměcky psaná cedule, že je zakázáno nosit sklenice s pitím na pokoje, ale jak jsme si všimli, právě Němci toto vůbec nerespektovali. PLÁŽ: Pláž byla od hotelu vzdálena cca 400 metrů po širokém chodníku z kopce a hotelová pláž se nacházela hned přímo rovně. Vedle plážového baru byl obchůdek s nafukovacími předměty do vody a jinými maličkostmi.Slunečníky zde nebyli klasické, nýbrž před sluncem chránila látková střecha pod kterou byli umístěny lehátka. Na dvou částech této stříšky látka nebyla, to aby sluníčko svítilo na ty, co se chtějí opalovat. Součástí hotelové pláže je sprcha, WC v baru a masáže. zde byli masáže levné, za 20 minut 7 euro. Lehátek zde bylo hodně i s matracema. V baru pak možnost pití v rámci all inclusive a lehký oběd. Na pláži pak možnost vodních sportů, banán /5 euro/, parasailing /pro dvě osoby 35 euro/, šlapadla, vodní skútr...Na parasailingu je na lodi fotograf, který Vás zvěční během letu, fotky is pak můžete zakoupit, nebo vám je vypálí na CD. Jinak zde s padákem startujete z lodi a také na ní přístáváte, je to o dost lepší způsob, než krkolomně z pláže. Je možnost si na hotelu zapůjčit osušky na pláž za vratnou kauci 10 euro, z čehož si 2 eura nechají jako poplatek za praní. Osušky se dají měnit za cca 3 dny. Není to ale moc výhodné, protože osušky si musíte brát sebou na pokoj, výhodnější by bylo nechávat je někde u pláže...Jinak pláže jsou tu široké, dlouhé, písčité a s pozvolným vstupem do vody. Protože zde pořád foukal mírný vítr, byli malé vlny, moře tak nebylo úplně čisté jako když jsou místo písku kamínky. Občas byli v hloubce kameny, ale jen místy. Koupání ideální pro děti. Po pláži se můžete projít buď nalevo do městečka Side, nebo doprava, kde jsou další turistické oblasti. Pláž tak lemují samé hotely a slunečníky s lehátkami. ZÁBAVA: Tým animátorů se o Vás stará skoro celý den. Na tabuli u bazénu jsou vypsány denní aktivity - vodní pólo, vodní aerobic, vodní soutěže, na pláži volejbal, petangue a každý večer od 20:30 dětské disko, od 21:30 animační šou pro dospělé, scénky, soutěže, společný tanec....od půlnoci Vás pak zvou na hotelové disko. Skoro při každé příležitosti, jak u hotelu tak na pláži je přítomen hotelový fotograf, který vás bude fotit a na vás pak bude jestli si fotky zakoupíte. Zmenšeniny fotek z každého dne jsou pak vystaveny před jídelnou.
SIDE: Do tohoto městečka se dostanete tvz. "dolmušem" což je malý minibus cca pro 15 lidí, ale vejde se tam tolik lidí, kolik dovolí na zavření dveří. Jezdí pořád sem tam, zastavují samy, nebo na mávnutí. Stačí říct jen místo, městečko, název hotelu, kam chcete jet. Cena na osobu je 1 až 2 eura podle vzdálenosti. Taxi zde jezdí také, ale jsou drahý. Side je od Kumköy vzdálený asi 5km, podél hlavní silnice do Side jsou samé obchody a hotely. Samotné městečko začíná historickými antickými pozůstatky starého města. V dálce uvidíte amfiteátr, do kterého se dříve vešlo na 20000 lidí. Starobylé Side se datuje až do 2.století před kristem, kdy bylo původně řeckou osadou a posléze se vyvíjelo pod římskou ochranou. Bylo jedno z nejdůležitějších obchodních měst na jižním pobřeží. Největšího rozkvětu dosáhlo ve 2. a 3. století našeho letopočtu. Současnou podobu dosáhlo až v sedmdesátých letech 20. století, kdy se rybářská vesnice začala měnit ve vyhledávané středisko turistů z celého světa. Asi nejzajímavější památkou jsou zbytky Apolónova chrámu, který se nachází u moře u přístavu. Večer je odtud vidět krásný západ slunce. Jádro městečka jinak tvoří obchody s oděvy, suvenýry, bary a restauracemi. Je zde malebný přístav, kde kotví většinou výletní lodě. Druhý den pobytu jsme se ráno u mladé delegátky informovali na připravované výlety. Výletd o lodí do Alanye se nekonal pro nezájem lidí. Zeptali jsme se na možnost půjčení auta, po první zkušenosti z Mallorky se již přítel nebojí, řídit jinde než doma. Auto není problém půjčit, delegátka nám ho hned zařídila, zaplatili jsme 45 euro na jeden den. Nechali jsme si ale výlet autem až za tři dny. Večer, když jsme byli obhlédnout zdejší obchody, narazili jsme i na plno cestovních kanceláří, který nabízejí výlety. Chtěli jsme jen nějaké informační letáky, abychom věděli kam se autem podíváme, ale žádný letáky zde nenajdete. Co ale určitě najdete, ochotný Turky, který Vám hodinu budou třeba v němčině vyprávět o historii Aspendosu a přitom si připravovat bloček na objednání výletu. Protože jsme během vyprávění ještě obdrželi teplý nápoj a já přehoz přes nohy, aby mě neštípali komáři...museli jsme si nějaký výlet vybrat. Zjistili jsme, že výlety jsou o hodně levnější, než jaký nabízela naše česká cestovka a levnější, než půjčení auta. Vybrali jsme si výlet lodí do Manavgatu, na celý den, s jídlem, a možností koupání. I když neumíme cizí jazyky, jen rozumíme, pochopili jsme, co a jak bude.¨
MANAVGAT: V 9:30 jsme čekali před hotelem, až nás někdo vyzvedne. Bylo nás tam více, akorát každý z nás měl výlet do Manavgatu od jiné společnosti. Nás asi po čtvrt hodině naložil dolmuš, trochu plný, takže přítel s tureckým průvodcem stáli. Jízda tímto dolmušem je opravdu zábava, zvlášť když na zdejších silnicích je u každýho přechodu zpomalovací práh a řidič není tak zkušený. Asi půl hodiny jsme objížděli kolem hotelů a na někoho se čekalo, i když nevím proč, když už se k nám nikdo nevešel. Po další půlhodině jsme dojeli do městečka Side, kde jsme si vystoupili na parkovišti před městečkem a do přístavu došli pěšky. Dovnitř do městečka můžou autem nebo na motorce jen povolaný osoby. V přístavu kotvilo asi deset výletových lodí, do jedné z nich jsme si nastoupili i my. Na druhé lodi jsme zahlédli pár lidí z našeho hotelu. Počkali jsme ještě chvilku na pár lidí a vyrazili směrem na moře. Během plavby podél pobřeží jsme poslouchali v němčině, ruštině a angličtině jak bude náš výlet probíhat. Na lodi jsme byli zřejmě samotný češi, polovina němců a rusů. Ze Side jsme pluli kolem pobřeží směrem k Alanyi. Toto pobřeží je klidnější, sem tam nějaký hotel, ale jinak žádná civilizace. Po 8 km plavby od Side se vlévá do moře stejnojmenná řeka Manavgat. Vpluli jsme do ní. Zde se nachází dlouhý pruh písečné pláže, kde kotví zdejší lodě a je zde přestávka na koupání. Kuchaři během přestávky připravují oběd na lodi. Měli jsme na výběr z rýže a ryby a mezi kuřecím plátkem. My jsme si vybrali kuřecí plátek a vybrali jsme si dobře, neboť to byl jediný kus pořádnýho masa za náš pobyt v hotelu. Byli jsme zde necelou hodinku, převlékli se do plavek a okusili krásně průzračný modrý moře s vlnama. Na zdejším pobřeží bylo moře hned hluboké, ale nám to nevadilo. Ve vodě nebyl písek, ale drobný kamínky, proto bylo tak čisté. Po osušení jsme se vrátili na loď, kde se již podával oběd. Oběd byl v ceně, akorát pití jsme si pak zaplatili. Také tady na lodi byl fotograf, který fotil každýho a ze všech úhlů. Během naší přestávky stihli vyvolat fotky a pak když jsme pluli po řece do města, je nám rozdal a pak chodil a vybíral za ně. Bylo to asi deset fotek a dvě fotky byli dělaný jako památeční. Podařilo se nám aspoň jednu usmlouvat za rozumnou cenu, ostatní si vzal nazpět. Během plavby po řece jsme měli možnost vidět farmy na chov plameňáků, želvy a jiné věci. Po půl hodině jsme dopluli do Manavgatu. Zde jsme se vylodili a rozřadili nás do tvz. safari busů - což mi připomnělo spíš otevřený náklaďák se sedačkami. Na programu bylo odvezení do marketu za městem, kde je prý vše za továrenský ceny - boty a oděvy. Turci mají zajímavé cenové relace - boty nebo tílka za 5 euro, lepší za 10 euro a mezitím skoro žádné jiné ceny. Jak jsme poznali na konci našeho pobytu když jsme utráceli za oblečení, tak šli pak Turci s cenami ještě dolů, na 3 nebo 4 eura. Koupila jsem si zde pantoflíky, bylo to aspoň dobrý v tom, že vás tady nikdo neotravoval a člověk si v klidu mohl vybrat a vyzkoušet co chtěl. Po necelý hodince jsme nasedli opět do našeho vozítka a jeli k hlavnímu programu našeho výletu, k vodopádům na řece Manavgat. Ty se nacházejí asi 4 km za městem, v příjemném parčíku, kde jsme zaplatili vstup 2 eura. Vodopád byl malý, ale hezký, je možnost si do jednoho takového malého vodopádu stoupnout vlastníma nohama - samozřejmě se zábradlím. Byla tu tlačenice na focení, ale to si přeci nikdo nenechá ujít. Voda byla ledová a proud silný. Škoda že jsme tu měli čas jen půl hodinky. Odvezli nás zpět na naší loď, kde jsme se pouze přelodili na druhou stranu řeky do města, do velkého trhu s tričkama, kde jsme měli asi dvě hodiny času. Pochopili jsme že tento výlet je snad jen o tom, cizinci, kupujte naše "značkový" věci. Opravdu zde najdete značky Adidas, Puma, Diesel, Versace....a smlouvající Turky. Po deseti stánkách vedle sebe už ani nevíte co byste si chtěli koupit a hlavně kde jste. Samá ulička, odbočka....na konci trhu jsme narazili na velkolepou stavbu mešity, v jejíž jedné části se nacházel supermarket. Vyfotili jsme si památku a šli hledat cestu nazpět. Přes řeku vede hezký moderní most, kde jsou samé kavárničky a bary. Hezký výhled je odsud na městečko. U jedné kotvící lodi jsme nalezli napodobeninu Pamukkale. Už jsme toho měli docela dost, na to že dopoledne bylo zataženo, nyní odpoledne slunce pálilo ostošest. Jeden promarněný den u moře. Na vodopády jsme si mohli zajet pak autem, tento výlet byl docela zbytečný....Před pátou hodinou jsme se opět nalodili na loď, průvodci se nás pak ptali, jestli chceme nazpět do Side lodí, nebo si u řeky na pláži vystoupit a do hotelu nás odveze autobus. Nechápali jsme trochu smysl této akce, ale zůstali jsme na lodi, aspoň si trochu užít sluníčka. Plavba nazpět už probíhala rychleji, na lodi nás zůstalo asi dvacet. Z přístaviště nás pak svezl dolmuš kousek za město, kde jsme pak zas čekali na safari bus, který nás odvezl již do hotelu. Takže i když byl tento výlet trochu chaoticky řízený, nazpět do hotelu jsme se vrátili v pořádku, akorát tak na večeři. Večer jsme pak na pokoji přemýšleli, kam se jet podívat následující den autem.
Protože jsme nemohli za jeden den stihnout Alanyi a Antalyi, rozhodli jsme se nakonec jet směrem Antalye. Rozhodlo to, že jsem chtěla vidět vodopád spadající do moře, který jsem tu viděla skoro na každém pohledu. Dopoledne po vyzvednutí auta před hotelem jsme sjeli do Side, prohlídnout si antické pozůstalosti a pak do hotelu zpět na oběd. Po obědě jsme hlavně hledali nějakou benzínku, protože v nádrži bylo jen minimum benzínu. Při hlavní silnici do Antalye jich moc není, první na naší straně byla zavřená a kvůli druhé na opačné straně silnice jsme se museli pár kiláků vracet, abysme nabrali ten správný směr.
První zastávkou byl Aspendos, antický amfiteátr, kde se dodnes hrají různá představení, hlavně opery. V době naší návštěvy zřejmě začínal nějaký festival, protože všude byli plakáty a pozvánky a na jevišti amfiteátru se stavělo podium. Stavba je to opravdu velkolepá a zachovalá, vyšplhali jsme se až na poslední místa nahoře u ochozů. Slyšet tady operu musí být úžasný, hlavně i asi cena za vstupenku. Samotný vstup na tuto prohlídku nás stál 6,50 eur pro jednoho. Na parkovišti nás jeden Turek přemlouval na vyfocení na velbloudu, což jsme odmítali, začal nás pak zvát do nějaké restaurace....byli jsme rádi, že jsme odjeli. Hurá do Antalye.
I když v autě byla mapa Turecka i jsme měli darovanou mapu Antalaye, nebyla nám moc platná. Raději jsme se řídili místním značením. Chtěli jsme jako první najít vodopády u moře, nicméně dle cedulí jsme se dostali zcela na jiné vodopády za městem, Düden Selalesi. A ty rozhodně stáli za to. Opět pěkný parčík a vstup 2 eura. Různé chodníčky a cestičky vedoucí k hlavnímu velkému vodopádu. Trochu mi to připomínalo Plitvická jezera v Chorvatsku, akorát zdejší příroda mi přijde drsnější. Pod velkým vodopádem je jeskyně, kam se dá jít podívat, ovšem pozor na kapající vodu ze stropu. Prošli jsme co se dalo a šli nazpět k autu. Vraceli jsme se zpět do města Antalye. Město jsme projeli skrz naskrz, než jsme se dostali na nábřežní komunikaci. Podle mapy jsme zhruba věděli, kde by vodopád u moře měl být, ale ve městě k němu žádné ukazatele nevedly. Zastavili jsme u jednoho parčíku a šli se porozhlédnout kolem. Moře bylo hluboko pod námi, okraj města se vlastně nalézá na velkém útesu. Jediný co jsme našli byl malý vodopád spadající do moře, jen taková říčka. Rezignovali jsme už a rozhodli se, že ještě navštívíme přístav. Měli jsme ještě přes hodinku času. Projeli jsme město skoro až na jeho samotný konec, než jsme se dostali na správnou silnici ukazující směr na přístav. Problém nastal, když jsme marně hledali nějaké místo na parkování. Nenašli. Byli jsme na hlavní třídě lemovanou palmami, kde se nedalo nikde odbočit. Parkoviště jsme našli až hodně daleko za přístavem. Prošli jsme si tedy alespoň starobylou část města, vstoupili jsme do ní Hadriánovou bránou. Úzké uličky, dvoupatrové baráčky, zapadlé kavárničky a obchůdky. Začalo poprchávat a pro nás již bylo pozdě na nějaké další prohlídky. Vrátili jsme se nazpět k autu a za hodinku jsme byli už v hotelu na večeři. Ačkoliv jsme z dnešního výletu nic moc neměli, přítel si aspoň liboval v řízení mezi Turky. Projeli jsme se v osamocených uličkách mezi odpadem a stavbou, Turci na nás troubili, když jsme stáli na červenou, předjížděli nás zleva zprava....před kruháky mají semafory a na víceproudých silnicích nemají značené pruhy. Prostě pouze pro řidiče s pevnými nervy.
Předposlední den jsme trávili celý den u moře /jako bychom tušili co nás čeká/. Moře bylo čím dál tím teplejší a příjemnější. Rozhodli jsme se, že konečně zkusíme parasailing. Na procházce po pláži jsme měli již zjištěný ceny. Na naší pláži to stálo pro dvě osoby 35 euro a kousek dál jen 30 euro. Přítel nakonec usmlouval na naší pláži taky za 30 euro. Malým člunem nás odvezli víc od břehu na loď. Zde jsme si oblékli vestu, popruhy, připoutali nás k tyči a k padáku. Sedli jsme si a pak nás pomalu začaly spouštět do vzduchu. Přišlo nám to sympatičtější, než spouštění ze země. Jakmile loď zrychlila, rázem jsme byli ve výšce 350 metrů a uháněli jsme podél pobřeží směrem k Side. Měli jsme krásný výhled na pobřeží plné hotelů. Mám dojem, že právě zde se nachází nejvíc moderních a luxusních hotelů na Turecké riviéře. Také jsme viděli jak je moře dále od břehu průzračně modré a že dále od břehu jsou ve vodě porostlé kameny. Let byl příjemný, určitě se toho nikdo nemusí bát, ani starší lidé. Jeden Turek na lodi fotil vše, od vzletu i k přistání. Let trval asi deset minut, vraceli jsme se zpět. Jako to dělají každému, tak i nás trochu nohama smočili ve vodě - aby měli taky co fotit. Trochu jsem se bála toho přistání na lodi, ale vše proběhlo v pohodě. Poslední společné foto na lodi a jelo se zpět na břeh. Tam jsme se domluvili na fotkách. Nafoceno jich bylo asi padesát a za deset kousků snad chtěl dvacet euro. Nakonec nám všechny fotky vypálil na CD za 15 euro. Škoda že si nejde vzít sebou nahoru kameru a foťák, to by byli snímečky. Z pláže jsme odcházeli skoro až v půl sedmé, vůbec se nám nechtělo. Zítra odlétáme přeci až ve 22:15, tak bude ještě hodně času na rozloučení s mořem. Jaké bylo naše překvapení a hlavně rozhořčení z toho co jsme si přečetli na nástěnce u recepce - odjezd z hotelu v 11:00 dopoledne a odlet ve 14:30. Bylo tu už hodně nazlobených lidí z našeho zájezdu. Ne že nám zkrátili přílet zpožděním, ale ještě nám zkrátili skoro o celý den odlet. I když jsem takové tušení měla už první den, když si delegátka dělala starosti co tu budeme celý den dělat při odletu, tak že nám posunou odlet o tolik hodin...to jsem tedy nečekala! Po večeři se skoro všichni sešli společně s mladou delegátkou v recepci, kde se sepsala petice kvůli zkrácení pobytu. Někteří lidé totiž měli na smlouvě pobyt až do 8.6. což by souhlasilo skoro s původním odletem, neboť pak bychom přiletěli do Prahy až po půlnoci následující den. Delegátka se snažila alespoň vyjednat balíček na cestu, jakožto místo oběda, ale od hlavní delegátky Heleny jí bylo sděleno, že končíme snídaní tudíž žádný nároky na balíčky nebudou. Trochu více nám poodhalila osobnost této Heleny - Fátimy, která více drží s jinými národnostmi, než s námi Čechy, podle ní jsme asi chudáčkové a tak se s námi musí jednat. Prostě se nás zbavit co nejdříve. Naše rozhořčení jsme šli zklidnit nákupy za poslední eura. Vybrali jsme nakonec pár triček a utratili vše do posledního centu. Uchozený jsme si pak v hotelu přisedli k mladé delegátce a našim výletníkům. Všichni jsme se shodli, že na některé věci jsme v hotelu přišli až později /kde je naše pláž, grilování ryb a specialitek na terase vedle jídelny, někdo chodil na tobogány do jiného hotelu..../ což bylo zaviněno malou informovaností od hlavní delegátky. Zanechala nám v hotelu nezkušenou dívčinu, která do hotelu docházela jen na jídlo a na schůzky informační, jinak také nevěděla pořádně kde co je. Považuji toto za špatnou organizaci ze strany cestovní kanceláře......Spát jsme šli až hodně pozdě, neboť jsme si museli ještě zabalit kufry. ODLET: Ráno jsme se probudili do akčního dne. Naproti přes silnici hořela diskotéka. Nejdřív bylo vidět jen plno dýmu a nakonec i samotný oheň. Dva požární vozy přijeli snad až po deseti minutách.Budova byla přízemní a jen ze dřeva, hořelo to rychle. Asi za dvacet minut zbyli jen ohořelé trámy a štiplavý zápach. Snad v budově nikdo nebyl a nikomu se nic nestalo. Po snídani jsme šli ještě do městečka, uvědomili jsme si totiž že nemáme sebou na letiště žádné pití, tak jsme chtěli v bankomatu vybrat ještě pár eur. Jenže klasický bankomaty zde nefungují a ty co jsou s obsluhou, lze na nich vybrat jen s minimem 50 eur, což byl pro nás nesmysl. Šli jsme se ještě rozloučit s mořem, smůla, zrovna dnes byli krásně velký vlny - byli jsme z toho smutní. V půl jedenácté jsme již byli všichni připraveni na recepci, kde nám hned sundávali pásky z ruky označující nárok na all inclusive. Kdosi říkal, že si šel pak pro pití a skoro mu ho nechtěli kvůli tomu dát!! Dva autobusy pro nás pak přijeli stejně až po jedenácté a od hotelu jsme vyjížděli až v půl dvanácté. Říkala jsem si, vůbec bych se nedivila, kdyby nám na letišti oznámili, že poletíme až večer...A taky skoro jo, když už jsme byli odbaveni se vším všudy a čekali na poslední kontrolu...nic se nedělo, nikdo nic nevěděl, Turci za přepážkou krčili jen rameny a říkali že odlet bude za půl hodinky.....z půl hodinky byli nakonec dvě a půl hodiny! Tak si to představte, ráno poslední jídlo a pití na snídani a pak celý den nic. A to s námi bylo docela dost dětí, kde pak vzít jídlo a pití? Na letišti bylo všechno drahý, hamburgery v přepočtu snad 12 euro! a o pití ani nemluvě...Naše letadlo asi mělo zpoždění, to jsme nevěděli, ale v pět hodin jsme konečně vzlétli. To byl teda promarněný den, aspoň to dopoledne jsme ještě mohli strávit u moře. Do Prahy jsme přiletěli kolem sedmé hodiny místního času. Ihned na druhý den jsem psala stížnost do cestovní kanceláře a požadovala vysvětlení s očekáváním aspoň omluvy. Dodnes mi ještě žádná odpověď nepřišla. Byla jsem seznámena s cestovními podmínkami, s tím že první a poslední den pobytu je učen k přepravě, ale nikdy se mi ještě nestalo po mých zkušenostech z dovolených, aby opravdu první i poslední den zkrouhli tak, že je opravdu určený jen na cestu. Člověk pochopí, že nějaké zpožděni může nastat, ale zrovna u tohoto pobytu mi to přišlo spíš jako rychlé zbavení se českých klientů. Proto tuto cestovní kancelář nebudu doporučovat, i když výběr hotelu byl kvalitní, odpovídající ceně pobytu. Také už vím, že nebudu příště kupovat pobyty na 6 nocí/7 dní, protože vás čistý pobyt vyjde jen na 5 dní a to skoro nemá cenu někam jezdit. DODATEK: začátkem července přišel z CK omluvný dopis s návrhem finanční kompenzace, kterou jsme přijali. Ck nechce přijít o své klienty...:-)) DODATEK 2: od té doby po zaslání čísla účtu na email do CK ještě žádné penízky nepřišli...:-(( dnes je 20. 8. 2007 DODATEK 3: je říjen 2007 a CK plní své slovo - slibované peníze nám konečně přišli na účet:-))
|
