hotel Amilcar ze strany	výhled z pokoje	výhled z pokoje
veranda u pláže	bazén	celkový pohled
na molu	bazén	bazén
recepce	recepce	Tunis - hlavní město
Kartágo	Kartágo	Kartágo
Kartágo	Kartágo - vládní čtvrť	keříky rostou všude
Sidi Bou Said	Sidi Bou Said	tuniský záliv
Sidi Bou Said - přístav	Sidi Bou Said	Sidi Bou Said - přístav

LET: Večer jsme letěli tuniskou společností TUNISAIR, letadlem společnosti Boening 737 do Monastiru. Trochu divné že? V hlavním městě Tunisu mají také letiště, ale my letíme až do Monastiru a pak se 3 hodiny kodrcáme autobusem nazpátek nahoru do Tunisu...Jinak let probíhal v pořádku, na minutu přesně jsme odletěli i přiletěli, měli jsme teplé jídlo.

PŘÍLET: Jak jsem už zmiňovala, přiletěli jsme do Monastiru ve 20:30 hod. zdejšího času a ve 21:00 hod. nás autobus přes Hammammet vezl až do Tunisu. Do hotelu jsme přijeli až kolem půlnoci, kde nás přivítali drinkem. Po vyplnění kartiček jsme obdrželi klíč od pokoje ve třetím patře, s výhledem na moře. S kufry jsme se táhly pěšky po schodech, neboť výtah nejezdil /nejezdil celý týden a spravili ho až poslední den našeho odjezdu/. Na šest pater hotelu a nejezdí výtah...O půlnoci jsme museli jít ještě urgovat poslíčka, aby nám přinesl povlečení a ručníky také pro třetí osobu /protože vše bylo připravené jen pro osoby dvě/.

HOTEL se nachází pod kopcem v zátoce, což znamená, že na výběr kam jít, jste moc neměli. Napravo se na kopci rozkládá prezidentský palác. Zkuste se k němu jenom přiblížit a už se objeví ozbrojený strážci. Kousek před ním je veřejná pláž, kde se schází zdejší omladina. Chcete-li jít do města nebo nádraží, nezbývá vám nic jiného než vystoupat strmý kopec. A když se dáte doleva, dostanete se do malebného přístavu a zde můžete asi po 300 schodech vystoupat do vesničky Sidi Bou Said. Takže okolí nic moc. V hotelu je restaurace, bar, venkovní bar, hřiště na tenis, bazén pro dospělý a brouzdaliště. Konají se animační programy, ale podle pozorování o ně moc velký zájem nebyl. Celkově hotel působí dojmem, že se v něm sjíždí spíše tzv. papaláši /velké kinosály a haly pro jednání, někdo se o něm zmínil jako o hotelu z komunistické doby.../. Ani chování personálu vůči turistům tomu moc neodpovídal.

POKOJE: Pokoj byl jednoduše zařízen, vcelku starším nábytkem, malý balkónek, koupelna s vanou a toaletou. Podlaha byla z dlaždiček, takže jsme nad sebou věčně slyšeli klapot podpatků a šoupání židlí. Na chodbách se pořád rozléhal křik německých turistů /normální to bylo i po půlnoci/. Jinak bylo na pokoji i celkově v hotelu čisto.

STRAVOVÁNÍ: Snídaně i večeře byli formou bufetu. Snídaně se podávali už od 6:00 hod. do 9:30 hod. a občas tu hlídkovalo pár číšníků, aby si nikdo neodnášel jídlo ven z jídelny. Stávalo se, že jsme si mezi sebou půjčovali lžičky, neboť jich byl nedostatek, pak to vyřešili tím, že lžičky na kafe nebo čaj byli z umělé hmoty. Ono vůbec tam byl nedostatek příborů, což objasnili tím, že je klienti kradou. Jinak k snídani byli nakrájený bagety, sladké pečivo /šneky, rohlíčky plněné čokoládou/, máslo, džem, tvaroh, cornfleky - k pití mléko, kakao, káva a čaj /ten vždycky došel a objevil se zas až za hodinu.../. Večeře byli od 19:00 do 20:30 a vždycky už před tou sedmou hodinou se tvořila na chodbě dlouhá fronta /přirovnání k nějakému bufetu, kde čekáte s tácem a nabíráte si jeden po druhém.../ Číšnici nám pak ukazovali, kam si máme sednout. Když jste přišli trochu později, byli již mísy prázdné a docela dlouho jim trvalo, než je naplnily. k jídlu bylo asi toto: zeleninové saláty, rajčata, červená řepa, okurky, studené kuře v majonéze, těstoviny: špagety, nudle a rýže, brambory, bramborová kaše, kuskus, kuře v omáčce, králík, ryby, kousky hovězího masa, kuřecí řízky, různé druhy sladkých zákusů, pudinky, zmrzlina, melouny.

PLÁŽ je hnedka před hotelem a je z obou dvou stran oplocená. Chrání před místními domorodci, kteří ale beztak chodili přes hotelovou pláž a plavali přes bojky do území, které patřilo hotelu. Plavčíci se mohli upískat, aby je odháněli pryč od nás, ale oni si vždy nějakou skulinku našli. Jsou tam slunečníky i lehátka, docela dlouho mělko. Jednou byli hodně velký vlny, tak byl zákaz koupání, ale přesto se tam nějaký Tunisan utopil. v nějakém katalogu jedné nejmenované CK jsem se dočetla, že se tato hotelová pláž nachází vedle krásné pláže, která leží přímo pod vládním palácem. Ona tam sice je, ale jak jsem psala výše, je to ta, kde se schází zdejší tuniská omladina a dělá tam bordel. Takže žádnou pohodu nečekejte.

VÝLETY: S cestovkou jsme žádný výlet nepodnikli. Díky dobré poloze hotelu můžete sami navštívit Sidi Bou Said, Kartágo i Tunis. Když se dovlečete po silnici nahoru, je zde nádraží. Jednou jsme jeli vlakem do Tunisu /cca 700 milimů pro 1 osobu/, do centra města. Po půlhodinové jízdě jsme vystoupili na konečné. Byl to jižní konec Avenue Habib Bourgouiby, kterou jsme prošli až na konec k medině. Měli jsme zrovna smůlu, protože celá ulice byla rozkopaná, po obou stranách se stavěli nové komunikace, všude bylo plno prachu a špíny. Nazpátek jsme se vraceli kolem poledne, vlak byl narvaný, sedli jsme si až čtyři stanice před tou naší. Cestuje tu hodně černých pasažérů, kteří naskakují do vlaku i za jízdy a vyskakují z nich. Jeden takový mladíček se vrhnul k mojí mamče, strhnul jí z krku její jediný zlatý řetízek, vyskočil z vlaku a byl pryč. Vše bylo tak rychlé, že jsme ze začátku nevěděli co se stalo. Všichni okolo byli k tomu lhostejný, nikdo nic neviděl. /A tak mamča přišla o dárek k padesátinám.../. Protože jsme už o nic jiného nemohli přijít, tak jsme to za dva riskli znova a tím samým vlakem se vydali do Kartága, které je odtud vzdálené asi dvě stanice. Kartágo je dneska spíše vládní čtvrť, mezi kterou se nachází pozůstatky starého města. Všechno je od sebe docela vzdálené, takže samy toho moc neuvidíte. I když ono prý ani zájezdem autobusem není moc k vidění....

CO JEŠTĚ JINÉHO SE STALO: 1. při první návštěvě marketu nás pokladní obrala o tři dináry /po tomto zjištění se otec vrátil a trval na vrácení - bylo mu vyhověno/. 2. Kupovali jsme si vodu na pití a brali jí sebou na pokoj. Ano, sice se to nemá dělat, ale dělá to každý. Aspoň jí tedy nenosíme přímo v ruce, aby byla vidět, ale v taškách, aby vidět nebyla. A je dosti nehorázný, že "vrátný" u dveří nám nahlížel do tašek a nechtěl nás s tou vodou pustit dovnitř. Buď by nám jí zabavil, nebo bychom jí vypili venku anebo třeba vylili...To jsme si samozřejmě nenechali líbit. Nenechali jsme si ji vzít, zavolali jsme si delegátku /sice polskou, protože naše česká tam nebyla/, dokonce samotného ředitele /nebo kdo to byl/ a trvali si na svém. Po dlouhém dohadování jsme i s taškou byli vpuštěny do hotelu a na pokoj. Na to, že jsme procestovali dost zemí a hotelů a všude si vodu kupovaly, tak nikdy jsme nenarazili na toto...Ono se to tam vůbec stalo více lidem. 3. Docela jsme se bály samy s mamčou vyjít před hotelové brány a jít někam samy, protože jakmile jsme vystrčily paty ven, vyrojili se mladí tunisčtí výrostci a měli docela nejapné narážky sexuálního podtextu - a že jsme si jich vůbec nevšímali...4. a na závěr? Pověstná třešnička na dortu. Protože jsme měli začínat pobyt večeří, kterou jsme ale neměli, tak nám delegátka zařídila na předposlední den oběd - jako náhradu...Jaké bylo naše překvapení, když po obědě k nám ke stolu přišel číšník, naúčtoval nám za oběd pro 3 osoby 36 TND a chtěl to zaplatit! Byli jsme docela v šoku. Řekli jsme mu, že nic platit nebudeme, protože to byla náhrada za večeři a delegátka že to takhle vyjednala. Ono ho to vůbec nezajímalo, dohadoval se tam s ostatnímy číšníky, nakonec přišel opět s naším známým - panem ředitelem. Ten nám vystavil dokonce fakturu a zaplaťte! No, napsali jsme tam jméno naší delegátky a ať si to s ní vyřídí samy - hlavně že nás nechali jít. Na tom obědě jsme byli všichni z našeho turnusu, taky to po nich chtěli zaplatit, ale prostě jsme se nedali. To jsme už vážně chtěly jet domů. 5. to je už kapitola "odlet" níže....

ODLET: Vstávali jsme už ve čtyři hodiny ráno, protože minibus pro nás měl přijet v pět hodin. Ačkoliv nám delegátka řekla, že bude pro nás připravena snídaně - tak ta se samozřejmě nekonala, co by jsme ještě od tohoto hotelu a jeho personálu chtěli....V 7:00 jsme dorazili do Monastiru na letiště. Odlétat jsme měli v 9:10. Seděli jsme už v letadle - každý na jiném místě - začali rolovat na dráhu, ale místo odletu jsme odrolovali nazpátek k hale. Letadlo má technický problém. Po čtvrt hodině jsme si vystoupili z letadla a vrátili se do haly. Tam jsme zaslechli, že oním letadlem přiletěli z Prahy Češi a kroužili skoro hodinu nad Monastirem, protože měli zamrzlý podvozky, tudíž nemohli přistát. Asi za hodinu nás vyvolávali, že již můžeme nastoupit. To jsme si už sedli normálně vedle sebe a v 10:30 se konečně odlepily od země. Tohle letadlo bylo docela rachotina, byl to blbý pocit, zvážíte-li že letíte v něčem, kde ještě před hodinou byl nějaký problém. Nad Prahou nás uvítal silný vítr, letadlo se docela kymácelo a tak jsme si všichni oddechli, když jsme konečně přistáli. Zhodnotím-li všechny svoje lety, tak tohle letadlo i ten let byl zatím nejhorší, co jsem kdy zažila.

Když shrnu tuto dovolenou, tak dobrý dojem na nás neudělala. Tak jak jsme byli z Hammammetu nadšený, tak tady zklamaný. Setkali jsme se tu s nepřátelstvím zdejších Tunisanů k cizincům, i v hotelu nám to dávali najevo, také při smlouvání na trhách - samotný hotel nebyl špatný, ten nám nevadil, jenom ti lidé okolo....Nejsme jediný, který v tomto hotelu byli a popisují podobné stejné zážitky, odkazy na ně jsou níže...myslím, že tento hotel není vůbec vhodný, aby ho nějaká cestovní kancelář nabízela...

http://academica.centrum.cz/cestovani/clanek.phtml?id=555 - související článek

http://www.netneco.cz/tunis/forum/vypis_prisp.asp?id=625&listuj - odkaz na forum o Tunise

http://www.gentleman.cz/archiv/02/spol/0819.htm - podobný názor jako my

http://www.holidaycheck.de/hotel-Amilcar_hotel+Amilcar-hid_36098-anz_mb.html - pokud umíte německy