PŘÍRODNÍ POMĚRY

Na sever země zasahují protáhlé výběžky Tell Atlasu. K pobřežní rovině u Safákisu se táhnou napříč zemí až 1 590 m vysoké výběžky Saharského Atlasu. Na jih od nich se rozkládá rozsáhlá tuniská step se slanisky a šoty a dále písečné duny Velkého východního Ergu. Na něj na východě navazuje pohoří Ksour a zasolená pobřežní nížina Džifara. Pobřeží je na severu příkré, na jihu ploché, písečné s množstvím lagun. V zálivu Malá Syrta se nalézá ostrov Djerba.

PODNEBÍ

Na severu panuje středomořské klima s horkým létem a mírnou zimou. Roční úhrny srážek se pohybují na severním pobřeží mezi 500 a 1 000 mm, v horách až 1 500 mm. Průměrné teploty vzduchu se pohybují v lednu kolem 10°C, v srpnu kolem 26°C. V pouštním klimatu Atlasu dosahují teploty až 45°C, roční množství srážek nepřekročí 200 mm. Ve středomořských oblastech a v Atlasu se vyskytují listnaté lesy a křoviny, dále na jihu stepní vegetace a poušť bez rostlinného pokryvu. V poušti žijí cvrčci, hadi, dravci a štíři, v mírnějších klimatických podmínkách divoká prasata a drobná lesní zvěř.

OBYVATELSTVO

98 % jsou Arabové a arabští Berbeři. Kromě nich zde žije 1,3 % Berberů a evropská, většinou francouzská menšina. Státním náboženstvím je islám, 98 % věřících jsou sunničtí muslimové. Menšiny tvoří židé, katolíci a protestanti. Průměrná délka života dosahuje 70 let, negramotnost 33 %.

DĚJINY A POLITIKA

Okolo 1100 př. n. l. založili Féničané v oblastech osídlených BErbery první obchodní osady. Provincie Kartágo postupně opanovala západní část Středomoří až do r. 149 př. n. l., kdy po třetí punské válce ovládli severní Afriku Římané. Roku 439 se oblasti zmocnili Vandalové a udrželi se tu více než 100 let. Potom přišli Arabové, v r. 1535 na krátký čas Habsburkové. V r. 1574 se Tuniska zmocnili na několik století Turci a začlenili jej do Osmanské říše. Od roku 1881 byla země francouzským protektorátem. V r. 1956 Tunisko získalo plnou státní nezávislost a stalo se na krátký čas monarchií, ovšem už po roce byla vyhlášena republika. Její prezident Habib Búrgíba byl u moci až do roku 1987. Po něm nastoupil Ben Alí, který nastolil umírněný liberální kurs. Ústava z r. 1959, novelizovaná v r. 1994, zavedla parlamentní volby jednou za pět let a přímou volbu hlavy státu.

HOSPODÁŘSTVÍ

V roce 1996 činil hrubý národní produkt 17,753 mld. USD, z toho na zemědělství připadá 16 %, na průmysl 28 % a na služby 56 %. Vyváží se především textil a kůže, fosfáty, průmyslové výrobky, energie a zemědělské produkty. Dováží se nerostné suroviny, polotovary, stroje a dopravní prostředky, hotové výrobky.

DOPRAVA

Železniční síť měří 2 660 km. Pro dopravu fosfátů je zřízeno několik úzkorozchodných tratí. Z 20 830 km dlouhé silniční sítě je 15 832 km s asfaltovým povrchem. Mezinárodní letiště se nacházejí v Tunisu, Safákisu, Monastiru, Tozeuru, Djerbě a Tabarce. Nejdůležitější přístavy jsou Tunis - La Goulette, Rades a Bizerta.

CESTOVNÍ RUCH

V roce 1996 navštívilo zemi 3,885 mil. zahraničních turistů, kteří zde utratili 1,436 mld. USD. Dobrá infrastruktura a rozmanité turistické možnosti činí Tunisko každý rok atraktivnějším. Většina turistů sice do Tuniska jezdí hlabně k moři, země však nabízí pozoruhodné památky. Nejznámější jsou zříceniny starověkých měst jako je Karthágo, Dougga, El Djem, Utica a Kerkuan. Památky z arabského období nabízí zejména hlavní město Tunis a staré náboženské a kulturní centrum země Kairouan. Nejvýznamnějším národním parkem je Ichkeul, v jehož bažinách a mokřadech zimuje více než 200 000 vodních ptáků z celé Evropy.