REGIONY Katalánie /Barcelona/, Aragon /Zaragoza/, Valencie /Valencie/, Navarra /Pamplona/, Baskicko /Vitoria - Gasteiz/, Kantabrie /Santander/, Asturie /Oviedo/, Galicie /Santiago de Compostela/, Kastilie /Valladolid/, Rioja /Lagrano/, Madrid /Madrid/, Kastilie La Mancha /Toledo/, Extremadura /Mérida/, Murice /Murcia/, Andalusie /Sevilla/, Baleárské ostrovy /Palma de Mallorca/, Melilla, Ceuta, Kanárské ostrovy /Las Palmas de Gran Canaria/.
PŘÍRODNÍ POMĚRY Iberský poloostrov, z něhož zaujímá čtyři pětiny španělské území, oddělený od ostatní evropské pevniny Pyrenejemi /3 404 m/, je převážně hornatý. Největší jeho části tvoří tzv. mesety - náhorní plošiny Kastilie chudé srážkami. Na jihu se zdvihá pohoří Sierra Nevada, chránící na jihovýchodě Andaluskou nížinu. Ke státnímu území patří souostroví Baleáry ve Středozemním moři a Kanárské ostrovy při západním pobřeží Afriky.
PODNEBÍ Sever má poměrně chladné deštivé podnebí, jež dále do vnitrozemí přechází v podnebí stále sušší a směrem k jihu pak umožňuje rozvoj rozsáhlých stepních porostů. Sierra Nevada chrání nejzazší jih před studenými větry z pevniny.
OBYVATELSTVO 74 % obyvatel jsou Španělé, 17 % Katalánci, 6 % Galicijci a 2 % Baskové. V zemi žije mnoho cizinců, 98 % z nich tvoří Marokánci a Britové. 98 % španělského obyvatelstva uvádí katolické vyznání. Úřední řečí je španělština, v Baskicku se mluví baskicky, tj. řečí, jejíž původ není dodnes objasněn. V severozápadním historickém kraji Galicii je rozšířena galicijština a v Katalánsku - oblasti okolo Barcelony - katalánština.
DĚJINY A POLITIKA Území osídlené původně Ibery a přistěhovalými Kelty se ocitlo v 1. st. př. n. l. pod nadvládou Římanů. V 5. st. přibyli Vizigóti /germánský kmen/, kteří byli v roce 711 vyhnáni severoafrickými Maury, kteří na téměř 800 let ovládli skoro celý Iberský poloostrov a vytvořili tu svéráznou kulturu. Zbylá křesťanská území na severu se po 11. st. začala šířit k jihu, až se roku 1492 předáním Granady, sídla posledního maurského panovníka, celá země znovu ocitla pod kontrolou španělského královského domu. V témže roce objevil Kryštof Kolumbus Ameriku, a položil tak základní kámen pro vzestup Španělska na úroveň světové velmoce. Objevitelé přivezli ze Střední a Jižní Ameriky obrovské poklady, zatímco španělská inkvizice šířila v zemi hrůzu a smrt. Zánik španělské Armády roku 1588 však znamená konec španělské velmoci v Evropě. Válka o dědictví španělské, do níž byla zavlečená téměř celá Evropa, vedla k rozdělení Španělska a ke ztrátě jeho četných kolonií a osad /např. Gibraltar připadl Velké Británii/. Když v roce 1936 poslední král odešel do exilu a byla vyhlášena republika, uvrhl puč generála Franka zemi do tříleté občanské války, jež skončila vítězstvím fašistů. Teprve po smrti diktátora roku 1975 se stal králem Juan Carlos, který přetvořil monarchii v konstituční a vybudoval ze Španělska demokratický stát. Ústavou z roku 1978 vznikl parlament složený ze dvou komor. Poslanci sněmovny se přímo volí každé čtyři roky, senát tvoří přímo volení poslanci a zástupci sedmnácti autonomních oblastí země. Hlavou státu je vládnoucí panovník. Španělsko je zakládajícím členem Evropské hospodářské a měnové unie. Roku 1959 byla založena ETA - původně bojový oddíl proti utlačování Frankovým režimem - separastická organizace v Baskicku, která ještě dnes násilně bojuje za nezávislost této oblasti.. Ze zámřoských kolonií zůstalo Španělsku kromě přístavů Ceuta a Melilla ještě pět dalších ostrůvků jako enklávy při marockém pobřeží, na něž však Maroko vzneslo nároky.
HOSPODÁŘSTVÍ V evropském srovnání Španělsko stále trpí vysokou nezaměstnaností. Zemědělsky je využito 61 % plochy území. Pěstuje se hlavně obilí, zelenina, citrusy, ovoce a víno. Pro export je významný rybolov, Španělsko má jednu z největších rybářských flotil na světě. Asi jednu třetinu HDP tvoří průmyslový sektor rozvinutý zejména na severu země a v okolí Madridu /kovoprůmysl, strojírenství, motorová vozidla, zemědělské výrobky, chemie/. Průmysl zaměstnává 31 % výdělečně činných osob. Největší roli ale hrají služby, které přispívají do HDP 63 % a v nichž lví podíl zaujímá turistický ruch.
DOPRAVA Země má dobře vyvinutou síť silnic i železnic. O letecké spojení se stará více než dvacet mezinárodních letišť a řada státních i privátních leteckých společností. Nejdůležitější námořní přístavy jsou Barcelona, Bilbao a Gijón. Mezi pevninou, Baleárami i Kanárskými ostrovy existuje trajektové spojení.
TURISMUS Španělsko je jednou z nejdůležitějších zemí cestovního ruchu v Evropě. Miliony turistů navštěvují každoročně velké "prázdninové ostrovy" jako Mallorka, Ibiza nebo Gran Canaria. Na severu španělské pevniny se rozkládají provincie Kantabrie, Asturie a Galicie s hornatou krajinou poskytující veliké možnosti pro turistiku. Středomořské pobřeží má Katalánie, která na jihu přechází v četné turistické oblasti v okolí metropole Valencie. Arabské dědictví Španělska se nejvíce zachovalo v Andalusii, kde leží světově známá města Granada, Sevilla a Malaga. Ve vnitrozemí se v provincii La Rioja nachází nejrozsáhlejší vinařská oblast země. Kastilie láká četnými kulturními pozoruhodnostmi a památkami ze středověku. Možnosti zimních sportů nabízejí Pyreneje a Sierra Nevada. Cílem přátel přírody jsou Národní parky Covadonga, Oviedo nebo Doňana.
|
