Docela na poslední chvíli jsme si vzpomněli, že bychom chtěli Silvestra strávit někde jinde, než v Čechách. Naše představa, že pojedeme do rakouských Alp jen na pár dní a o Silvestra se stavíme třeba ve Vídni, se rozplynula, jakmile jsem začínala zjišťovat v cestovkách po internetu volná místa. Sehnat pobyt na méně než pět dní bylo zcela nemožné a v atraktivních oblastích už nebylo místo ani na týden. Rozeslala jsem tedy poptávku do pár cestovních kanceláří a čekala na nabídky. Musím pochválit CK TINA, kde se paní opravdu snažila nám něco nabídnout a jen škoda, že zrovna pak v jeden den nám přišlo nabídek více a my raději ihned skočili po té první, abysme něco nezmeškali. Takže nakonec náš pobyt byl zajištěn přes Invii od CK Nev Dama. Na místě jsme se měli hlásit mezi třetí až sedmou hodinou večer, vyrazili jsme z domova tedy kolem desáté dopoledne. Jeli jsme přes České Budějovice a Linz, z Linzu dálnice do Salzburku je placená /platí se tunely/ platili jsme 7 euro. Za městem Liezen byl sjezd z dálnice do údolí mezi horama, kde leží Tauplitz a Bad Mitterndorf, tyto dvě městečka jsou od sebe vzdálená cca 7 km. Na místo jsme přijeli před šestou hodinou večer. Navigace nás vedla na místo určení až za městečko, do oblasti zvané Sonnenalm, kde se nacházely jak přízemní baráčky, tak asi osm několikapatrových budov, kde se nacházely tyto apartmány. Na recepci před touto oblastí jsme předložily náš voucher a slečna jela autem před náma, aby nám ukázala "naší" budovu. Tam nám pak předala klíče a ukázala kde je pokoj. V budově byla lyžárna, ale nevyužívaly jsme jí, naše sportovní věci /lyže, běžky, snowboardy/ jsme nechávaly v autě. Náš pokoj se nacházel v prvním patře a byl malinký, ale útulný a bylo zde vše, co člověk potřebuje. Zařízená kuchyňka s nádobím, plotýnkovým vařičem a troubou, varnou konvicí, kávovarem a čistícími prostředky. Koupelna se sprchovým koutem, umyvadlem, WC a vysavačem. Obytná místnost s nábytkem, pohovkou, stolem, televizí a postelemi, které byly ukryty ve skříni. Zde jsme docela pátrali, jak se postele ze skříně vyndavají a zjistili jsme, že musíme zpět na recepci pro povlečení. Povlečení ani ručníky nebyli v ceně, dojeli jsme si tedy jen pro ložní prádlo. Centrum městečka bylo vzdálené asi půl hodinky pěší procházky, je tu spousta hospůdek, obchůdků, dva větší markety, tenisová hala, lázně. Uprostřed náměstíčka je kašna, která se na Silvestra stala jakýmsi ledovým barem, kde se podával punč a grog. Atmosféra na Silvestra zde byla pěkná, málo lidí, reprodukovaná hudba, stánky s pitím a jídlem, o půlnoci se nebe rozbřesklo ohňostroji, do toho začalo hustě sněžit.... Z Bad Mitterndorfu do Tauplitzu vedou běžkařské stopy, terén je zde zcela rovný, takže vhodný pro začátečníky, jako jsme byli třeba my. První dva dny bylo ošklivé počasí, sněžilo a byla mlha. Tyto dva dny jsme jezdili lyžovat do Tauplitzu. Do horského střediska nás vyvezla sedačková lanovka, která má uprostřed cesty mezipřestup. Odtud se nedalo dostat na sjezdovku dolů, jen když jste jeli zeshora, jste se sem mohli dostat. Takže se musí jet dál. Nahoru člověk přijede do úplné mlhy a nevidí nic kolem sebe. Na této náhorní planině vyrostla vesnička TauplitzAlm, s horskými hotely a penziony. Už doma jsme podrobně studovaly skimapu a nešlo nám moc do hlavy jak se budeme dostávat mezi jednotlivými kopci s lanovkou, na skimapě to totiž vypadá jako rovina. Na lyžích to ještě jde, ale co když má člověk snowboarda a musí ho věčně sundavat. A tak tedy v mlze, nevědíc kam máme vůbec jet, jsme jeli někam, kam jeli všichni. Dostali jsme se jinam, než kam jsme zamýšleli a asi až na třetí pokus po nějaké rovince jsme dojeli k lanovkám na horu Lawinenstain a vedle na menší kopec Schneiderkogel. Na obou kopcích jsou sjezdovky červené a což mě nemile překvapilo, neupravené a samé muldy. To co je na mapě označeno jako modrá sjezdovka jsou ve skutečnosti spíše úzké rovinky - přechody mezi jednotlivýma sjezdovkama a některé vyznačené vleky na mapě jsou spíš jen jakoby spojující. Nejdelší sjezdovku vedoucí nazpět do Tauplitz jsme využívaly jen při návratu. Její začátek je spíš mírnější, v polovině cesty jsou pak dva sjezdy, které bych oba dva označila jako černý úsek /jeden je značen červeně/ a konec je spíš taky mírnější a hlavně hodně zledovatělý. Protože nejsem na lyžích žádný profík, ale začátečník, tu "svojí" sjezdovku jsem zde nenašla. Dva dny jsme se tu trápili v mlze a pro mne na nevhodných sjezdovkách. Další dny jsme se proto rozhodli prozkoumat oblast Schladmingu, kterou jsem si již předem doma také prohlédla a byla velice lákavá. Měli jsme štěstí že další dny už bylo hezky, krásně slunečno. První den jsme jeli na Dachstein, chtěli jsme se tam podívat hlavně do Ledového Paláce a brali jsme to spíš jako oddechový den, protože tam není moc velký výběr sjezdovek a je to spíš menší areál. Jeli jsme tam přes Ramsau placenou horskou silnicí až ke stanici kabinkové lanovky. Máte-li lístek od lanovky, tak poplatek za silnici neplatíte /jinak osobní auto 7 euro/. U stanice lanovky se vyskytne hezký výhled na vrchol Hunerkogel, kde se ve výškovým převýšení 1000 metrů nachází horní stanice lanovky. Jakmile nahoře vystoupíte z lanovky, hned napravo se nachází Sky Walk, vysunutý chodník nad skály, s proskleným dnem. Je odtud krásný výhled na pohoří, v popředí vidíte všechny čtyři kopce Ski Amadé. Vpravo se pak nachází Hoher Dachstein, nejvyšší hora této oblasti. Pár metrů od lanovky se taktéž nachází Ledový palác. Byl postaven v roce 2007 a je celý z ledu, jsou v něm z ledu vyrobeny postavičky z filmu Doba Ledová. Vstup stojí 5 euro a stojí to za to se sem podívat. Po obědě v samoobslužné restauraci jsme konečně jeli prozkoumat sjezdovky. Hned na první pohled se mi zde zalíbilo, kratší plynulé sjezdovky s přírodním sněhem, perfektně upravené a hlavně málo lidí, skoro prázdno. Vleky kotvy, ale byli v pohodě. Jedna červená sjezdovka s jedinou sedačkovou lanovkou. Ta už byla docela zastaralá a co nás hlavně odradilo od ní po první jízdě bylo to, že při výstupu v budce chyběla obsluha, která by v případě špatného vystoupení lanovku pozastavila. Stalo se nám totiž, že jakmile jsme se blížili už k výstupu, začal foukat vítr se sněhem, viditelnost tudíž nulová a znáte to, když jedete lanovkou poprvý a nevíte jaký tam je výstup. Překvapil nás tam tedy po výstupu ihned sešup z kopečka dolů, ale hlavně to, že díky neviditelnosti jsme nevystihli tu správnou chvíli a z lanovky seskakovaly skoro z výšky na poslední chvíli a sjeli to z ní rovnou po zadku. To nás tedy odradilo i od tak hezký sjezdovky a jezdili jen na modrý po pravý straně, ta neměla chybu. Je to tu vhodný pro začátečníky a pro děti, a zrovna zde jsme potkali skoro jen Čechy. Před pátou hodinou jsme se poslední lanovkou vracely dolů na parkoviště. Ještě podotknu, že ve stanici lanovky nahoře není jen restaurace, ale také převlíkárna a úschovna věcí. Další den jsme se vydali do Schladmingu, na kopec Planai. Přímo pod velkou sjezdovkou se nachází velké parkoviště a hlavní kabinková lanovka. Ačkoliv na skimapě je nakreslena že vede úplně až nahoru, není to pravda /v době kdy jsme tam byli prostě nejezdila/, vede jen do půli kopce a abyste vyjeli až nahoru, musíte sjet o něco níže a nastoupit na sedačkovou lanovku, ale i tak nejste úplně až na vrcholu. Tam Vás vyveze buď po pravé straně vlek nebo po levé straně sedačková lanovka. K oběma lanovkám musíte opět sjet o něco níže. Na vrcholu je hezká planina, odkud je výhled na hory okolo a Schladming pod sebou. Po pravé straně kopce se pak nachází pěkné modré sjezdovky s vlekama, nebo můžete dojet a napojit se na další kopce po obou dvou stranách. Sjezdovky zde jsou taky perfektně udržované, pravda že místy jsou ledové plotny, ale pro mne pořád lepší, než ty strašný kopečky v Tauplitzu - to se vůbec nedalo srovnávat. Skoro u každé křižovatky sjezdovky se nachází nějaká hospůdka, kde se dá dobře najíst. Do doby než lanovky jedou poslední jízdu jsme vyjeli úplně až nahoru a pak si v klídku už za stmívání sjeli sjezdovky až dolů. Najdete zde jednu sjezdovku, kde si v jukeboxu můžete vybrat písničku, která Vám při sjezdu bude hrát /hrají zde většinou německé šlágry/. U modrých sjezdovek jsem viděla zkušební slalomovou dráhu, dráhu s kopečkama, zkušební pro snowboard...zde si každý vybere to svoje. Poslední den jsme navštívili vedlejší kopec Hochwurzen a docela jsem litovala, že jsme ho navštívili až tak pozdě. Zde je to úplně perfektní pro začátečníky a pro děti, široké modré sjezdovky, sáňkařská dráha. /Úplně z vrcholu vedou dvě prudké červené sjezdovky, ale jakmile se dostanete tak do čtvrtky, tak pak úplně dolů k lanovce je to úplná pohoda. Měli jsme docela smůlu, že jsme si tedy první a poslední jízdu úplně až dolů užili za úplný tmy /občas posvíceno telefonem/, ale bylo to aspoň dobrodružný. Alespoň vím, kam příště do Rakouska za lyžováním. Dají se projet lanovkama a sjezdovkama všechny čtyři vrcholy, ale chce to více času, aby člověk projel vše. Skipas platí na tuto oblast Ski Amadé, která zahrnuje právě tyto čtyři vrcholy. Kartičky na skipas jsou zálohované na 3 eura, které jsou pak odečteny po vrácení. Většinou jsme jezdili tak na dvanáctou až jednu hodinu, kdy jsou skipasy levnější a i tak jsme si toho užili až až. Na všech těchto navštívených místech jsou tzv. Flashemaily, kde se můžete vyfotit a zdarma poslat foto i se zprávou komukoliv na email. Na vrcholu Planai je také ve stanici lanovky místnost se dvěma počítači, na kterých běží internet. I zde jsou skříňky na úschovu věcí. Celkově z předchozí zkušenosti s Obertauernem a Mölltalem můžu říct, že ve Schladmingu a Ski Amadé se mi líbilo zatím nejvíc. Dachstein a Mölltal jsou dva ledovce pro méně zkušené lyžaře a Obertauern si mi zdál moc přelidněný. No a Tauplitz....ten nás tedy vůbec nenadchl. Po cestě nazpět do Čech jsme to vzali přes Salzburk. Před městem jsme ještě zastavily v nějaké vesničce, abychom si naposled vyzkoušeli běžky. Byl tu pěkný upravený terén, i když pro nás trochu náročnější. Bylo vůbec zajímavé sledovat cestou oblasti se sněhem a bez sněhu. Někde sníh nebyl vůbec, nebo byl mokrý a starý a pak pojedete o pár kilometrů dál, do nějakého údolíčka a naleznete krásný čistý sníh... Náš den na návrat byl mlhavý a mrazivý, před Salzburkem jsme se ještě zastavily u nějaké pumpy na oběd. V Salzburku jsme podle navigace našly podzemní parkoviště v jakési ambasádě a hotelu, alespoň jsme měly jistotu, že naše plný auto nikdo nevykrade. Byli jsme v historické části města, v blízkosti pevnosti Hohensalzburg, která se majestátně tyčí nad městem na kopci. Můžete si nahoru vyjet lanovkou /10 euro/ anebo si trochu zlepšit fyzickou kondici výšlapem pěšky. My jsme zvolili pěšky, protože se člověk může kochat hezkým výhledem do okolí. Vstup do pevnosti pak stojí 7 euro, je zde k vidění muzeum s historickými předměty, zbraněmi a brněními, je zde restaurace a pizzerie. Při vstupu do muzea Vás zvěční na fotografii, ze které pak udělají pohled /5 euro/. Škoda toho počasí, protože výhled z hradeb nic moc, nebyli vidět hory... Dole v podhradí jsme si koupili za poslední drobný teplý preclík a hotdog a šli nazpět k autu. Nato že bylo už skoro týden po Novým roce, bylo město pořád pěkně vánočně nasvíceno. Z města jsme odjížděli už skoro za tmy. Domů do Mostu jsme zvládli pak cestu za nějakých sedm hodin. |
