   |
|
|
Na poslední chvíli, vzhledem ke sněhovým podmínkám v Čechách, jsme se koncem února rozhodli, že zkusíme rakouský Alpy. Protože neumíme moc německy, ani anglicky, abychom si ubytování sehnali samy, rozeslala jsem naše žádosti o ubytování pár cestovkám. Navíc zimní sporty jsme začali provozovat teprve před dvěma lety, já na lyžích, přítel na snowboardu, tak jsme obhlíželi oblasti spíše pro začátečníky. Zamlouvala se nám oblast Obertauern a pak oblast Korutan - ledovec Mölltal, tam nás nejvíce zaujalo množství sněhu. Chtěli jsme ubytování v apartmánu, s možností vlastního vaření, dopravu vlastní. Na internetu od cestovních kanceláří naše termíny měli již vyprodané, nebo moc drahé. Takže jsem napsala svůj požadavek a začali nám chodit nabídky. Zajímavé nabídky nabízela CK Puxtravel a CK Tina. Termín a cena a místo nás nejvíce zaujalo od CK Tina. Platbu a veškeré informace jsme provedli přes internet, vše bez problémů. CESTA: Jako nejkratší a nejrychlejší cestu nám navigace ukázala cestu přes Německo. Z Mostu jsme jeli do Prahy, kde jsme se napojili na novou dálnici D5 na Plzeň a Rozvadov. V Německu jsme jeli směr Mnichov, který jsme objeli a po dálnici pořád až do Rakouska. Je to vlastně dálnice, která vede až do Itálie, na přechod Villach. Z dálnice jsme sjeli směr na Zell am See, vlakové spojení s Mallnitzem. Silnice končí v městečku Böckstein vlakovým nádražím. Jsme skoro na konci cesty, před náma horský masív Vysokých Taur. Měli jsme dvě možnosti, jak se do Obervellachu dostat. Objet hory po dálnici a pak sjet z dálnice a cca 50 km sjet do městečka. Na tomto úseku jsou dva placený tunely, anebo přímou cestou skrz hory vlakem. Vybrali jsme si vlak, zajímavější způsob. Tak jsme tedy dojeli na nádraží, kde jsme čekali asi půl hodiny na vlak. Bylo nás tam asi 15 aut. Přijel dlouhý vlak, na každém konci vagon na sezení a uprostřed pro auta. Projeli jsme branou, kde jsme zaplatili za jednu cestu 17 euro, najeli na vlak, vystoupili si z auta a šli si sednout do vagonu. Cesta vlakem trvala cca 15 minut. Na druhé straně jsme přijeli do městečka Mallnitz, ve kterém se nachází lyžařské středisko Ankogel. My jeli dál, asi 10 km do městečka Obervellach. V údolí nikde sníh nebyl, jen na vrcholkách hor. Do osmi hodin jsme měli přijet na místo ubytování, bylo šest hodin. Apartmán v Haus Wendl jsme našli ihned, nacházel se hned u silnice. Na hlavních dveřích byl lístek, kde bylo napsáno, že náš pokoj se nachází ve vedlejších dveřích, kde je i klíč. Nikdo nebyl doma, neznámy poměrů, jsme otevřeli dveře a jali se prozkoumat naše bydlení. Náš pokoj byl v patře nad garáží, čistý a voňavý, s malou pěknou a hlavně plně zařízenou kuchyňkou, podkrovní koupelnou, velkou postelí a nábytkem. Vše zařízeno v rakouským stylu. Po chvilce náš přišla přivítat paní domácí s moštem v ruce, dali jsme jí náš poukaz ubytovací. V domku se nachází butik, kde paní domácí šije a upravuje oblečení. Po vybalení věcí a večeři jsme se šli podívat do městečka, kde je informační kancelář, abychom si zde následující den zakoupili skipasy s 10% slevou poskytnutou od Ck Tina. Zakoupili jsme si na 4 dny, od pondělka do čtvrtka, neboť v pátek jsme zas odjížděli. Nemít tu slevu, vyplatilo by se nám víc si koupit skipas vždy na ten den,neboť na ledovci když není hezké počasí, nedá se lyžovat. OBERVELLACH: Menší městečko u řeky Möll, s malým náměstíčkem. Nákupní střediska Billa a Spar, pošta, banka, infocentrum, tenisové kurty, squash, letní koupaliště a krytý bazén. S památek zámek a hrad na kopci. V okolí se nachází mnoho menších i větších vodopádů, v létě množství horských procházek. STŘEDISKA: Na skipas se může lyžovat v těchto oblastech: Ankogel, Mölltal, Heiligenblut a jiných dalších menších střediskách poblíž. Möltall byl vzdálen cca 15 km, tedy asi nejblíž. První den jsme se tedy rozhodli jet tam. Údolím jsme dojeli do městečka Flattach, zde zabočili serpentinou do hor. Všechno je zde perfektně značené, takže víte kam jedete. Asi deset minut jsme jeli v dalším údolíčku mezi horama, nikde nic není vidět, jen kopce....člověk přemýšlí, kde že se to vlastně lyžuje. Dojeli jsme na konec, na velké parkoviště, před vysokou horu. Nalevo horský vodopád a před náma stanice podzemní dráhy Mölltaler Gletscherbahnen - Groslockner. Na parkovišti plno českých aut, autobusy, člověk se tu cítí jako doma. Vybaveni zimními věcmi jsme na sebe navlékli co se dalo...přeci jenom, jsme v horách, i když sluníčko pálilo o stošest, bylo jak na jaře. Při čekání na dráhu jsme se začali pomalu zas svlékat. Podzemní dráha je dlouhá 4 km a vede skrz horu, jsou zde dva souběžný vagóny, jeden nahoře a druhý dole, uprostřed cesty se míjejí. Dráha jezdí cca dvakrát za hodinu, většinou se čeká až se na jednom či druhém konci zaplní vagón. Pak se každý mačká na sebe, když je plno, je to docela nepohodlné. Cesta trvá asi deset minut. Ale ten výhled, když pak člověk vyjede nahoru...stojí za to. Opravdu jsme měli štěstí na počasí, výhled na čistě modrou oblohu a čistou bělost sněhu všude okolo. V této dolní stanici se nachází půjčovna a servis lyží, bar, dva vleky a nástupiště na kabinkovou lanovku, která vyveze do prostřední stanice. Až do této dolní stanice je možný sjezd po sjezdovce. Vyjeli jsme lanovkou tedy výš. Odbavení je tu rychlé a pohodlné, pak už se kocháte výhledem z výšky....cesta trvá šest minut. Výstup je u panoramatické restaurace. Zde máte tři možnosti, sjet po sjezdovkách zas dolů, do dolní stanice, nebo si vybrat pár sjezdovek pod kopcem a vyjet zpět nahoru dvousedačkovou lanovkou a třetí možnost, pro kterou jsme se rozhodli z touhy po poznání i my, vyjet sedačkovou lanovkou na nejvyšší vrchol ledovce. Jsou zde dvě lanovky vedle sebe, dvousedačková a čtyřsedačková, která byla v provozu, obě jsou nejspíš v provozu, když je hodně lidí, pro rychlejší odbavení. Nejvyšší vrchol nám poskytl nádherné scenérie z okolí, panorama hor, s nejvyšším vrcholem Rakouska, Groslockner.Odtud dolu vedou široké sjezdovky, od modré po černou. Na druhý den jsme zjistili, že jakmile je jen menší mlha, tento vrchol je uzavřen, lanovky nejezdí. Sjezdovky, které vedou od restaurace napravo pod kopec, jsou modré i červené, nutno podotknout, že právem bych je spíš přehodila. Na začátku prudké a úzké, dole již široké i s kratšími úseky, kde je spíš rovinka. Dvě sjezdovky, černá a červená pak vedou od restaurace až k dolní stanici, kde je nástupiště na kabinkovou lanovku. Tyto sjezdovky jsou zde nejdelší, černá 7 km a červená cca 5 km. Líbilo se mi, že i když tu bylo hodně lidí, tak na sjezdovkách bylo relativně prázdno, sem tam se prožene houf výukových lyžařů nebo snowboardistů a pak jste tam zcela samy. Což mě jako začínající lyžařce plně vyhovovalo. Sjezdovky jsou upravovány rolbou, dobře značeny, všechny vleky a lanovky jsou rychlé, nové, celé středisko je vlastně nově a moderně vybudované. Panoramatická restaurace má velkou terasu, kde se dá posedět když je krásně. Budova má dvě patra a podzemí, kde jsou toalety, šatny a místnosti na úschovu lyží a lyžáků, v přízemí je velká jídelna, zčásti samoobslužná, s velkým výběrem jídla, od každého něco, od polévek, přes hranolky s řízkama či párkama, po zákusky, saláty a jiné dobroty. Co považuji za dobré řešení, u vchodu jsou úschovné skříňky na cenné věci či jiné věci, nepotřebnou čepici či šálu, když je teplo, nebo kameru či foťák, sice za každé otevření Vám to spolkne 1 euro, ale nemusíte se bát o věci v baťohu. Druhý den bylo také krásné počasí, ale třetí a čtvrtý den...to už byla hrůza, kterou jsme jen tak někde nezažili. Mlha, nebylo vidět skoro na metr, husté sněžení a silný vítr, který bodal do tváře. Horní sjezdovky zavřeny, prostřední také, v provozu jsou pak jen krátké sjezdovky dole u stanice s vleky a kabinková lanovka k restauraci a červená sjezdovka vedoucí dolů, jinak vše ostatní je zavřeno a není se co divit. Vyjeli jsme nahoru,. sjeli to jednou dolů a vzdali to...přeci jen asi nejsme asi profíci, aby nás takové počasí nezaskočilo, i když myslím, že ježdění v takovém počasí je hazardování se životem na takových místech. Ten čtvrtý den na tabuli u podzemí dráhy blikalo i výstražné světlo na laviny. Na té tabuli bylo i vždy vyznačeno, které sjezdovky a lanovky jsou v provozu a které ne. Druhý den jsme se rozhodli jet prozkoumat Ankogel. Samotné středisko se nachází cca 2 km za Mallnitzem a od začátku co jsme přijeli, mi bylo nesympatické. V údolí moc sněhu nebylo, po pravé straně krátká sjezdovka s vlekem, a uměle udržovaným mokrým sněhem. Po pravé straně byl také nástup na kabinkovou lanovku, která vede přes silnici a přes malou říčku. Nalevo je pak sjezd, konec ze sjezdovky seshora. Mysleli jsme předem, že tuto sjezdovku zkusíme a budeme na ní jezdit, ale když jsme viděli ten vydřený sníh a hlavně pak to, sundat lyže a snowboard z nohou a přejít přes silnici a přes most nazpět k lanovce....to se nám zdálo trochu nepraktický. Samotná lanovka, to jsou dvě větší kabinky na stání za sebou a na laně jich moc není, takže se docela dlouho čeká na odbavení, celkově lanovka zastaralá. Neznámo kam se jsme se vydali vzhůru do první stanice, počasí nic moc, zataženo a nahoře na vrcholu mlha. Po výstupu nám nezbylo nic jiného než jet druhou kabinkovou lanovkou až na vrchol, neboť odtud vedla pouze ta jedna sjezdovka, která dole končila tím vydřeným sněhem. Nahoře na vrcholu se nachází malá restaurace, taková typicky dřevěná a zakouřená. Na vrcholu mlha a snad jen dvě možnosti sjezdovek, jak se dostat dolů. Jaké to je, jet v mlze neznámo kam, to si dokáže asi každý představit. Uprostřed tohoto kopce se ještě nachází dva vleky s krátkou sjezdovkou, kterou jsme ani neměli chuť zkoušet. Sníh tady byl namrzlý, takže jízda nic moc.....Shodli jsme se že tu nezůstaneme, tak jsme se co nejrychleji dostali dolů k lanovce a sjeli dolní úsek lanovkou dolů. Jeli jsme na Mölltal, tam bylo příjemněji, svítilo sluníčko a jen občas se přehnal mráček. Kdo bude ubytovaný a bude hodně sněhu, tak střediskem Ankogel asi nepohrdne, ale máte-li blíž Mölltal, tak do Ankogelu nemá cenu jezdit, v porovnání komfortu i co do počtu lanovek a sjezdovek je ledovec jednička. V pátek jsme jeli domů a měli jsme na plánu, že když bude pěkně, pojedeme nazpět přes Obertauern a zalyžujeme si ještě tam, když jsme tuto oblast také zvažovali. V pátek bylo krásně a tak jsme před desátou opustili apartmán a městečko a po místních silnicích jeli směr Obertauern. V údolích opět po sněhu ani památky. Až za dobrou hodinku a půl jsme poznali, že už se blížíme k lyžařským areálům. Vystoupali jsme serpentinami po silnici vzhůru, ze zelena do bíla a přejeli jsme lyžařské středisko Katschberg. Z auta vypadal areál velký a příjemný. Pak jsme zas sešupem sjeli z kopce dolů a zde zas bylo jaro. Přes Mauterndorf a Tweng to bylo do našeho cíle už blízko. Čím vyšší stoupání, tím více sněhu, ale také více oblačnosti. Překvapilo nás zde množství hotelů a života kolem silnice, ale i na svazích. Měli jsme docela problém s parkováním, chtěli jsme zaparkovat co nejblíže nějaké lanovce, nakonec jsme jedno místo našli, přímo u lanovky Gamsleitenbahn1. Zde jsme chtěli vyzkoušet 12 km dlouhou sjezdovku Tauernrunde, která má dva směry. Po shlédnutí skimapy jsme zjistili, že je úplně jedno, kde skončíme, neboť všechny lanovky a sjezdovky se na sebe vzájemně napojují, takže se vždy v pohodě dostanete tam , kam potřebujete. Z vršků byl hezký pohled na městečko v údolí, toto středisko je asi největší v této oblasti. Když jsem tak koukala po okolí, připadalo mi to jako jedno velké mraveniště. Všude se na kopečkách hýbali postavičky a lanovky. Bylo zde znát i více lidí na sjezdovkách, ten tam byl klid mölltalskýho ledovce. Zdejší sjezdovky nebyli tak perfektně udržované, od lyžařů zde byli vytvořeny muldy, což pro mne nebylo to pravé ořechové. Na to že jsme zde byli asi čtyři hodinky, projeli jsme necelou půlku z celého areálu. Je pravdou, že každý si tu najde tu svojí oblíbenou sjezdovku a nebude pro něj nudná, protože na výběr je jich tu až až. Ale co se týče prostředí a množství lidí, bych pro klidnější lyžování volila Mölltal. Do Čech jsme pak jeli kratší cestou přes Salzburk po dálnici, za městem jsme z dálnice sjeli a jeli po silnicích první třídy až na hranice Folmavy. U Plzně se opět napojili na novou dálnici a přes Prahu zpět do našeho rodného Mostu. Obě cesty byli v pohodě, žádné zácpy, dopravní nehody se nekonaly. |
