cesta v dešti	rakouská hospůdka	raní probuzení	jezero Traunsee
jezero Traunsee	čistě průhledná voda	Hallstatt a zima a déšť	Hallstatt - vodopád
Hallstatt -  see	Hallstatt	Hallstatt - koupaliště	Hallstatt
Hallstatt	Hallstatt - lanovka	lanovka	kemp Klausner Höll
kemp Klausner Höll	kemp - náš stan	grilování v dešti	v horách nad Hallstattem
hora Salzberg	u solných dolů	pozadí pohoří Dachstein	pozadí pohoří Dachstein
lanovka na Salzberg	lanovka na Salzberg	pod námy Hallstatt	Hallstatt
horská chatrč	vydělávání kůže	před dolem - jako vězni	"solný muž"
ukázka těžby	pracovní nástroje	pracovní nástroje	ukázka soli
solné minerály	solné minerály	solné minerály	strop
důlní skluzavka	důlní skluzavka	důlní skluzavka	důlní skluzavka
v dole

Na úvod chci uvést, že plno informací o navštíveném místě a jiných tipech jsem získala z těchto stránek: www.alpy.net

S přítelem jsme chtěli na nějaký kratší výlet do Rakouska. Představovali jsme si nějaké jezero, malebné městečko a hory. Naší představu splnil cíl - Hallstatt /nalezené na uvedených stránkách/. Po zjištění možnosti kempování a vhodné trasy jsme také bedlivě zkoumali počasí, neboť na druhý den všude hlásili přeháňky a vytrvalý déšť. Ale tím jsme se nenechali odradit, měli jsme před sebou dva dny svátků, které jsme si chtěli užít.

Z našeho rodného města jsme vyjeli po deváté hodině večer. Směr - Praha - České Budějovice - Dolní Dvoříště, dále pak hlavní směr - Linz. Podle vyměřené trasy na autoatlase nás čekala cca 6tihodinová jízda a nějakých 460km. Samozřejmě tyto informativní mapy nepočítají s hledáním levné benzínky, opravy porouchané klimatizace, či pár zajížďkami nesprávným směrem..... Ale po půlnoci jsme již přejeli česko-rakouské hranice a hurááá do neznáma... Přítel se obával, že se neobejdeme bez počítačového navigátora, nakonec ale cestu zvládl skoro i bez mapy. Cesta do Linze je vážně jednoduchá, jedete pořád po naší "známé" E55. Protože jsme jeli po dálnici, v jedné benzínce jsme museli zakoupit dálniční známku. Nejlevnější se prodává za 7,60 EU a má platnost 10 dnů.

Protože cesta byla již dlouhá a my unaveni, v jednom městečku jsme zastavili na nějakém parkovišti a ustlali si v autě ke spaní. Obloha byla docela ještě jasná, když jsme kolem půl třetí ráno uléhali ke spánku. V osm hodin nás již probudil déšť, mlha a projíždějící auta. V dálce jsme viděli hory zahalené v mlžném oparu a černá oblaka. Předpověď počasí tedy nezklamala. Jak jsme zjistili, nocovali jsme v malém městečku před Gmundenem. Od cíle nás dělili necelé dvě hodinky. Po raní hygieně a skouknutí rakouského turistického průvodce ve formě počítačového terminálu vyrážíme vstříc nepříznivému počasí. Silnice vede podél jezera Traunsee, odkud jsou vidět krásné scenérie jezera s pozadí hor a vesniček. Občas zajíždíme ke krajnici a běžíme si to vyfotit, ale zjišťujeme, že ani digitální fotoaparát není schopen v tomto počasí něco kloudného zachytit, o kameře ani nemluvě....

Projíždíme krátkými tunely, až z jednoho takového vjedeme přímo do centra našeho cíle - městečka Hallstatu. Po pár metrech vidíme ceduli s nápisem kemp, u benzínové pumpy /přesně dle popisu zmíněných internetových stránek/. Parkujeme u recepce a připravujeme si pár základních německých slovíček....stále prší.... Na recepci nacházíme mladou dívčinu, německy pozdravíme a snažíme se vysvětlit že tu jsme na jednu noc...dívčina pohlédne z okna na naše auto a vidíc českou poznávací značku řekne: " Můžete mluvit česky".Tak jsme si oddychli, že v tak vzdáleném místě můžeme mluvit s českým občanem. Místo pro náš stan jsme si mohli vybrat asi z pěti volných míst. Všude je mokro a louže, akorát u vysoké borovice to vypadá nejlépe. Sedíme asi hodinu v autě, čekající, že na chvíli přestane pršet, abychom se vrhli do stavby stanu. Samozřejmě takovou důležitou věc, jako je pláštěnka, jsme sebou neměli. Dívali jsme se kolem sebe a napočítali asi pět českých aut. Venku skoro nikdo, akorát naproti nám seděli dva lidé skrčený v provizorním přístřešku z kusu plachty připevněném k autu...... Asi po hodině čekání jsme pochopili že pršet nepřestane, tak jsme se vrhli ven na stavbu stanu. Stan byl postavený docela rychle, zbývalo jen vyřešit otázku stravování. Bylo už po poledni, od rána jsme skoro nic nejedli. Měli jsme sebou jen skládací gril a jídlo na grilování. Ale grilovat v dešti?.... Proč ne? Vše vyřešil kus plachty natáhnutý mezi stanem a autem. Byli jsme v suchu a tak jsme se dali do grilování. U grilu jsme se také trochu ohřáli, protože byla docela zima. Skoro do večera jsme takhle posedávali, ujídali pomalu párky a špekáčky. Pršelo stále. Navečer jsme to již nevydrželi a aspoň s deštníky vyrazili na průzkum Hallstatu.

Hallstatt se nachází v oblasti pohoří Dachstein, v nadmořské výšce 508 m. Má 1 200 obyvatel a rozprostírá se na břehu Hallstattského jezera. Jezero je 2 km široké, 8 km dlouhé a jeho největší hloubka dosahuje 125 m. Toto městečko je postavené zcela v rakouské architektuře, nenajdete tu žádnou moderní budovu, což tomuto místu dává jakýsi romantický starověký nádech. Oblast této krajiny byla osídlena již před 4 500 lety. Známou a objevenou se stala teprve v roce 1846, kdy důlní inspektor Johann Georg Ramsauer narazil při své práci na dvě kostry, které měli u sebe bronzové ozdoby. Po nalezení dalších sedmi mrtvých požádal o povolení k dalším vykopávkám. Během devatenácti let bylo objeveno celkem 3 000 hrobů s různými předměty jako např. náušnice, pásky, vázy, bronzové mísy. Díky těmto nálezům bylo toto období označeno jako historická hallstattská kultura. Nejvýznamější v Hallsttatu je ovšem solný důl, nejstarší v Evropě. Odtud se sůl dovážela po bájných solných stezkách i do Čech, především na Šumavu. Sůl se dopravovala po Hallstattském jezeře, ze kterého ústí řeka Traun, která se dále vlévá do Dunaje. Těžba zde dříve probíhala povrchově, kdy byli dolovány kusy soli. Nosiči je pak nosili v kožených vacích přes rameno. Práce zde byla dost těžká, umíralo zde hodně lidí. V katolickém kostele ve městě je uloženo ve vrstvách přes 600 lebek, z nichž každá je popsaná jménem svého majitele. Zrekonstruovaný důl je dnes hojně navštěvovaným místem turistů, při návštěvě Dachsteinu by jste ho určitě neměli nechat bez povšimnutí. Exkurze zde trvá cca hodinu a půl a zažijete při ní plno příjemných zážitků. Výklad neprobíhá pouze za účasti průvodce, ale také pomocí audiovizuální a počítačové techniky /v německém a anglickém jazyce/. Obléknete se do pracovního, projedete se důlním vláčkem a sklouznete v důlní skluzavce - na té se vyfotíte a zároveň zjistíte jakou rychlostí jste byli dole....

Moc jsem nevěřila tomu, že na druhý den bude jinak. Po studené noci jsme se ale probudili do slunečného dne, kolem nás se zdvihali mlžné opary a až teď jsme viděli, v jakém krásném údolí se kemp i městečko nachází. ze tří stran Hallsttat obklopují hory a ze čtvrté jezero. Po snídani jsme zašli do městečka k bankomatu, protože jsme se rozhodli, že se svezeme lanovkou na horu a navštívíme solný důl. nebyla to zrovna levná záležitost, ale celý ten výlet stál za to. Cena pro jednoho s lanovkou a návštěvou dolu byla 21 euro. Před polednem jsme již stáli před pokladnou a kupovali lístky na lanovku a do dolu. Na horu se dá jít i pěšky, nebo si zakoupit jednu cestu lanovkou, ale je to dražší než obě cesty. Lanovka je na kolejové dráze a když jedete nahoru, naproti jede druhá dolů - uprostřed dráhy je kolej rozdvojená, takže tam se obě kabinky minou. Z kabinky je hezký výhled do údolí, na městečko i jezero. Cesta trvá cca 5 minut. Od zastávky lanovky se jde k dolu cca 20 minut hezkou horskou cestou. Sluníčko nás hezky hřálo - škoda že tak nebylo minulý den.... Na exkurzi do dolu jsme se přidali k nějaké školské mládeži. V hlavní budově jsme každý vyfasovali pracovní kalhoty a halenu, které mimo jiné chrání i před zimou v dole. Příruční zavazadla jako batohy nebo tašky se nechávají v šatně. Ale foťák a kameru vzít samozřejmě sebou.... Čekali jsme asi půl hodiny, než na naší partu přišla řada. Myslím, že kdykoliv sem přijdete, tak se tu sejde vždy dost lidí na prohlídku, tak se nemusíte bát, že by jste tu byli samy. Jakmile jedna parta prohlídku končí, další hned vchází..... Z budovy jsme pak všichni - jako trestanci v mundúrech na popravu - šli před hlavní bránu dolu. Průvodkyně zde měla malý projev, kterému jsme ale moc nerozuměli, díky našim chabým znalostem cizího jazyka..... Prohlídka začíná v dlouhý šachtě, která zrovna není ničím zajímavá. Až po pár stech metrech se dojde do samého jádra dolu. Hraje zde podmanivá hudba, jsou zde vystavené starobylé nástroje na dolování, figuríny představující různé druhy práce. Je tam jedna "oživená" postava muže, která vypráví o historii dolů. V další větší hale je jezírko, ve kterém se zrcadlí strop a audiovizuální postavičky dělníků, které jsou promítány na zeď. Je tu také místnost se židlemi, kde si sednete jako v promítacím sále a před vámi se rozevře velký magický kruh, na kterém se promítá dokument. Největší atrakcí jsou ale asi dvě skluzavky, na kterých se každý musí sklouznout, aby se dostal o patro níže. První je kratší a na druhé, delší, se fotí a měří rychlost skluzu. Dole jsou pak obrazovky, na kterých se vidíte i s naměřenou rychlostí. Fotky jsou pak vystavené v hlavní budově po ukončení prohlídky a jeden kus stojí 5 euro. Na konci dolu pak už šachtou vede vláček, který nás všechny vyvezl ven na denní světlo. Doporučuji si vzít na prohlídku teplejší oblečení, protože po hodině už jsem byla celá promrzlá - a to jsem měla pod pracovním oblekem dlouhý kalhoty a mikinu. Po prohlídce jsme si koupili v bufetu zmrzlinu, šli si sednout na lavičku a vychutnávali pravou rakouskou horskou atmosféru. Škoda že je tak krásně a my musíme navečer domů..... Před stanem jsme si uvařili špagety, poobědvali a sbalili stan. Šli jsme ještě vyzkoušet jaká je voda v jezeře. Na konci městečka je vybudováno jakési přírodní koupaliště, s posekaným trávníkem, prolézačkami pro děti, minigolf a vstupy do vody. Na mělkém břehu se ve vodě cachtalo jen pár dětí. Ale byli odvážnější než my, stačilo jen smočit nohy na pár minut a věděli jsme, že bychom se v té ledové vodě nevykoupali ani v tom největším pařáku.... Takže žádné koupání, vrátili jsme se nazpátek do kempu pro auto a vydali se na zpáteční cestu. Až teď jsme viděli všechnu tu krásu, kterou jsme předešlé ráno za deště neviděli. Cesta do Čech probíhala v pohodě, nikde žádné čekání. Domů jsme přijeli kolem jedenácté večer. Byl to sice krátký, ale hezký výlet, který ráda doporučím......

KEMP - nachází se za centrem městečka u benzínové pumpy. Za recepcí se táhne plac, který je rozdělen na místo pro karavany a za ním místo pro stanování. Je to hezký místečko hned u lesa z jedné strany a druhé strany obklopující malebné chatičky. Je tu perfektní sociální zařízení, WC s umývárnou, zvlášť sprchy s teplou vodou /v ceně/, prádelna a kuchyňka s lednicí, varnou konvicí, mikrovlnou troubou a potřebným nádobím. Všude samozřejmě čisto a pořádek. Cena za noc byla docela vysoká, nejde to srovnávat s cenami českých kempů, ale v cizině si člověk nemůže moc vybírat. Za dvě osoby, stan a auto jsme platili cca 19 euro.