ŠPANĚLÉ

Španělsko bylo kolem roku 600 př. n. l. osídleno Kelty, r. 200 př. n. l. se dostalo pod vládu Říma a kolem roku 400 n. l. je osídlili germánští Alani, Svébové a Vandalové. O něco později následovali Vizigótové, kteří byli r. 711 vytlačeni severoafrickými Araby (Maury). Roku 1031 se chalifát rozpadl na jednotlivá království, r. 1479 vznikla kastilsko-aragonská personální unie, základ dnešního státu. S velkým počtem kolonií se habsburské Španělsko stalo světovou velmocí. Koncem 16. století začala námořní moc upadat, v 17. - 18. st. byla většina zámořských držav opět ztracena. Kolem třiceti devíti milionů Španělů tvoří velmi rozdílné skupiny. Jsou to např. Kastilci, Katalánci, Andalusané, Gitanos /cikání/, Galicijci a Baskové. Jazyk Galicijců na severozápadě Španělska vzdáleně připomíná portugalštinu a hovoří jím asi dva a půl milionu lidí. Jejich kultura má staré keltské kořeny, což je možno dokázat na typickém galicijském nástroji, dudách.

BASKOVÉ

Euskaldunak je baskické označení předindoevropského národa v oblasti Biskajského zálivu, v Baskicku, kde žije kolem 900 000 Basků, dalších 200 000 jich žije ve Francii. Vlivem jazyka, který je jediný neindoevropský v Evropě s početnými výpůjčkami z keltských, románských, germánských jazyků, mají Baskové výrazné etnické povědomí, které se projevuje nejen v lidové kultuře, ale bohužel také v teroristickém hnutí za nezávislost /ETA/.

KATALÁNCI

patří k románským národům s mateřskou řečí katalánštinou, která se výrazně odlišuje od kastilské španělštiny. Mluví jí asi šest milionů lidí, převážně v severovýchodní Katalánii, částečně v provincii Valencia, na Baleárách (Mallorca, Menorca, Ibiza), ve francouzské oblasti Roussillon a v Andoře, kde je úředním jazykem, a v sardinském městě Alghero. Snaha zachovat katalánskou identitu podporuje mnohé regionální zvyky, např. kolový tanec sardana.