Pokusím se stručně popsat některé své zážitky a zkušenosti, ale bude to velmi těžké. Viděla jsem jen nepatrný zlomeček Maroka a přesto- byl to tak silný zážitek, že nemám dost slov k jeho vyjádření. To se prostě musí prožít.

Let z Prahy do Agadiru trvá cca 4 hod.25 min. Transfer z letiště pak asi půl hodiny. V Maroku je časový posun- o 2 hodiny zpět proti našemu času( v září).

Pro všechny, kteří se chtějí hlavně koupat a opalovat malé varování. Začátek září není nejlepší doba. Podle místních obyvatel je obvyklé, že je zde touto dobou velmi proměnlivé počasí- často je u moře zataženo, mlha či mlžný opar, drobně mrholí a bývá i chladno ( odpoledne bylo také pouze 13 stupňů).Pokud chcete usušit plavky - není šance.  Šok zažijete, když si uděláte výlet do vnitrozemí - po 20km jízdy se ocitnete pod azurovou oblohou a rázem je 40 i více stupňů tepla.

Oceán má tmavou, skoro černou barvu, velmi pozvolna se svažuje a do hloubky je to pěkná dálka. Určitě nejméně 200 m (spíš víc). Šnorchl nebudete potřebovat- není tu nic k vidění.  Pláž je obrovská, písčitá. Každý hotel má svůj  vyhrazený úsek, kam nemají přístup domorodci.Jsou zde policejní hlídky na koních- a u domorodých prodavačů čehokoliv vzbuzují patřičný respekt.Slunečníky a lehátka jsou přímo na pláži- a záleží na každém hotelu, zda se za ně platí nebo ne.

Hotel dobře vybírejte - některé jsou umístěny skutečně daleko - i 1 km a více - od moře. Ve vybavení hotelů: je vidět velká snaha - ale je to prostě orient. Volte určitě vyšší počet *, vyplatí se to. I tak si ale vezměte sebou repelent na komáry a hlavně na lezoucí hmyz.( Raid).  Švábi jsou zde doma a jsou  trošku moc velcí (viděla jsem - na mé posteli - 8 cm velkého). Ovšem - tihle broučci jsou prakticky v každém hotelu /a to  i v Česku/.

Určitě si vezměte sebou dobrou „kořalku“ a zásobu ercefurylu. Střevní potíže se nevyhnou téměř nikomu - a Endiaron ani živočišné uhlí nezabírají. Není to špínou - Maroko je prostě Afrika a jsou zde jiné druhy bakterií, na něž nejsme zvyklí. Také zcela jistě nepijte nebalenou vodu.

Jako ochrana proti slunci je – zejména na výletech- lepší šátek než „kšiltovka“(nejlepší je turban)

Pro žebrající děti je dobré mít sebou bonbony, žvýkačky, ale i obyčejné tužky, pastelky, atd.

 Alkohol je tu zakázán (neplatí pro turistická centra a restaurace). Muslimové nepijí - ale, pokud třeba máte nějakou „závadu“ na pokoji v hotelu, malý „panák“ opraváři dělá divy ( Alláh se prý vždy nedívá).

Maroko bylo pod  nadvládou Francie. Francouzsky se domluvíte všude, na druhém místě pak je angličtina.Vliv Francie se projevuje i v kuchyni- strava je opravdu výborná (porovnávám s Tureckem, Tunisem i Egyptem - Maroko je vítěz) - vynikající pečivo a sladkosti, úprava masa (nečekejte vepřové), ryb i drůbeže. I Marocké domorodé jídlo - kuskus a tajine - je vynikající. Mátový čaj je lahodný a perfektně zažene žízeň.

Agadir je moderní turistické centrum. V r. 1960 zde bylo ničivé zemětřesení, které během cca 15ti minut zničilo téměř vše, co zničit šlo. Ze starého města nezbylo nic. Maročané vystavěli město nově a plně ho přizpůsobili potřebám turistů. Jsou zde v několika řadách hotely různých kategorií, široké bulváry, promenáda na pláži, obchůdky, butiky, restaurace, kavárničky, noční kluby, diskotéky- také pizzerie, a třeba i McDonalds.. Parková úprava,nově vystavěné mešity. Vilová čtvrt bohatých Agadiřanů.

Pokud chcete poznat Maroko, tak tady ho nepoznáte. Zvláště pokud se budete procházet v blízkosti hotelů a po širokých bulvárech. Není tu nic zajímavého.Snad mimo dopravy. Všude jsou semafory a policisté - avšak barvy na semaforu nejsou rozhodující.Jezdí se na červenou, ale i na zelenou- prostě jak kdo chce.V několika proudech se stále řítí spousta aut a motorek a policista je  k tomu, aby vás převedl na druhou stranu silnice.

Můžete si ale udělat dlouhou procházku - sejít z těchto turistických míst do užších a užších silniček, zeptat se, kde je souk a najít jej. Pokud budete ochotni dát „bakšiš“ , určitě vás tam zavede některý domorodec, nebo vás tam odveze Petit-taxi. Souk to už je opravdové Maroko - spousta zboží, koření, a taky špíny a bídy. Nedoporučuji samotným ženám tuto procházku a už vůbec ne večer. Vůbec samotná žena,i když má dlouhou sukni a zahalená ramena - je středem pozornosti, mnohdy značně nepříjemné.

Brzy ráno je zajímavé podívat se do přístavu (jezdí tam levné taxi), kde je rybí trh. Pokud si za bakšiš najmete domorodce, zavede vás do míst, kam se jinak nedostanete. Uvidíte lodě, s kterými se vyplouvá na měsíční i delší rybářské výpravy- a přitom jsou to doslova vraky. Uvidíte ryby, které jsou jak z jiného světa a hlavně - neuvěřitelný chaos a zmatek .

Určitě doporučuji výlet do Immouzeru. Cesta – cca 40 km do Vysokého Atlasu. 45°C.tepla, azurové nebe. Fantaskní krajina, snová. Zkamenělé prastaré zbytky života, zajímavé skalní zlomy. A pak najednou blízko silnice v suchopáru, kde nikde není travička, rostou argánie. Stromy,z nichž některé jsou staré až 700 let a jejichž kořeny mají 25 m. Jsou to pichlavé stromy s plody podobnými olivám, ze kterých se dělá olej. Ale, a to je fascinující - na těchto stromech ve výšce, na větvích se pasou kozy. Stáda koz.!!!

A po chvíli další šok - oáza a obrovské datlové palmy, parkoviště oslíků, vesnický trh - kde vedle kapající krve z čerstvě zabité kozy sedí na stoličce stařík a druhý ho holí. A hned vedle se na ohništi vaří „cosi“ k obědu,. Muži v dželábách, parkoviště oslíků, žebrající ušmudlané dětičky, trsy zelených banánů na stromech a najednou kavárna zcela evropského typu - kde je k mání chlazená cola, sprite atd….To je Maroko.

Město hippies - Essaouira. Další tip. Vasco da Gamma  toto místo objevil. Modrobílé město s obrovskou pevností s děly proti pirátům. Obrovský souk, nádherné koberce, tepané měděné výrobky. Oprýskaná omítka domu, k němuž  je přilepen stánek s domorodými oděvy, kde prodává zcela zahalená žena v černém a nad tím poutač: INTERNET-CAFE . Prostě MAROKO.

Tiout - oáza  na pomezí Vysokého Atlasu a Antiatlasu. 50°C vedra, všude žár a sucho. V dálce se zvedá Jebel Toubkal - nejvyšší hora Vysokého Atlasu se zasněženým vrcholkem. V oáze je snad 1000 datlových palem a zurčí tu pramen vody. Kvetou tu rudé neznámé keře. A na kopci nad oázou se v suchopáru tyčí kasba- pevnost. A pan domácí nám vaří výborný mátový čaj. A má tu asi 30 splachovacích - zcela evropských WC !!

Taroudant - starobylé červené město, dříve tu sídlil vládce-paša. Hradby jsou postaveny z hlíny, slámy a kamení. Nádherný pašův palác - dnes luxusní hotel. Obrovské banánovníky, fikusy, papyrusy - velké jako naše stromy kaštany.

Marakeš - a náměstí Jemaa el-Fna, tanečníci, krotitelé-vyvolávači hadů.

To je Maroko. Neuvěřitelně chudá země. Je zde negramotnost, ženy nemají mnoho práv. Životní úroveň obyčejných lidí je velmi nízká.

Je to zcela jiný svět. Syrový, ale nádherný. A to jsem viděla jen malý zlomek.

Určitě se tam chci ještě jednou podívat, ale na delší dobu.

 ilustrační foto