|
PŘÍRODNÍ POMĚRY
Pobřeží Středozemního moře v celkové délce 475 km je strmé a skalnaté. Pobřeží
Atlantského oceánu (1 050 km) je převážně ploché. Za širokým pásem pobřežní
roviny se rozprostírá ve výšce 800-1 200 m n. m. Marocká meseta, která je
na jihu a východě ohraničena Vysokým a Středním Atlasem. Nejvyšším místem
700 km dlouhého Vysokého Atlasu je vrchol Toubkal (4 165 m n. m.).
Střední Atlas dosahuje výšky až 3 340 m. Na jih od Vysokého Atlasu se vypíná
Antiatlas (až 2 531 m). Na severu Maroka rovnoběžně s pobřežím Středozemního
moře se rozkládá vrásové pohoří Rif (do 2 456 m n. m.). Na východ od něho
se prostírá náhorní plošina, která pokračuje dále do sousedního Alžírska. Jižně
od Antiatlasu začíná poušť Sahara.
PODNEBÍ
Hlavní hřeben Atlasu představuje klimatické rozhraní mezi středomořským
severozápadem a saharským jihem a jihovýchodem. Během suchého a horkého léta
dosahují v severozápadní části průměrné teploty vzduchu až 29°C, v období
deštivé zimy okolo 12°. Roční úhrn srážek je zde mezi 200 až 900
mm. V jižním kontinentálním klimatu se teploty vzduchu pohybují mezi 0°C v zimě
až 45°C v létě. Srážky dosahují pod 250 mm, ve vyšších polohách až 1 000 mm, ve
výšce nad 1 000 m se objevuje sníh. V saharské oblasti panuje pouštní klima s
ročními srážkami pod 200 mm. V létě zde vane horký vítr sciroco. V severozápadní
části Maroka se vyskytuje typická středomořská vegetace, na jihovýchodě dominují
polopouštní stepi a pouštní pustiny. V horách a na západním rovinatém pobřeží se
vyskytují omezené lesní plochy. V oázách na Sahaře se pěstuje palma datlová.
Faunu reprezentují pouštní rysi, fenkové, gazely, šakali, hyeny, malpy a početní
hadi a ptáci.
OBYVATELSTVO
Asi
polovinu obyvatelstva tvoří Arabové a arabští Berbeři /Maurové/, asi 40 %
jsou Berbeři. Nezanedbatelnou menšinu tvoří Židé a Evropané.
Malakičtí sunnité představují 89 % muslimského obyvatelstva, křesťanství
je zastoupeno asi 70 000 katolíky. Kromě toho zde žije asi 7 000 židů. Průměrná
délka života je 66 let, podíl negramotných činí 56 %.
DĚJINY A POLITIKA
Již ve 12. století př. n. l. založili Féničané na
severozápadním pobřeží Afriky obchodní osady. Ve vnitrozemí vzniklo ve 4.
století př. n. l. berberské království Mauretania. Po definitivní porážce
Kartaginců, kteří měli své centrum poblíž dnešního Tunisu, ovládli území
Římané. Po rozpadu Západořímské říše obsadili oblast v 5. století
Vandalové a po nich převzali vládu na krátký čas Byzantinci. Od 7.
století upevnili své panství nad Marokem Arabové, kteří společně s
Berbery ovládli Iberský poloostrov nacházející se pod nadvládou Vizigótů.
Islámské panství střídalo od 11. století různé dynastie, Almorávidé byli
po 100 letech vystřídáni Almohady, ti ve 13. století Marínovci a
r. 1420 je následovali Vattásovci. Po dlouhém období rekonquisty, které v
roce 1492 definitivně znovunastolilo křesťanství na celém území Španělska,
začali vládci severní Afriky stále více podléhat různým evropským vlivům.
Zpočátku kontrolovali Španělé a Portugalci všechny důležité přístavy až do doby,
kdy dosud vládnoucí dynastie Alíjovců si je začala znova podrobovat. Jenom
Mellila, Sidi Ifni a Ceuta zůstaly španělské. Od roku 1830 se snažila Maroko
dostat pod svůj vliv Francie. Válka skončila v r. 1844 porážkou Maroka.
Na počátku 20. století se zajímali o Maroko také Němci nedovoleným
ostřelováním přístavů. Francouzi udrželi své vítězství v jižním Maroku v době,
kdy se severní části země staly španělským protektorátem. Formálním vládcem
zůstal sultán z dynastie Alíjovců. Po dlouhých bojích získalo Maroko r. 1956
plnou nezávislost, pouze enklávy Ceuta, Mellila a do roku 1969 také Sidi
Ifni zůstaly španělské. Sultán Muhammad V. přijal královský titul, na
trůnu ho následoval r. 1961 jeho syn Hasan II. jako konstituční monarcha.
Vážné spory vedly k vyhlášení pětiletého výjimečného stavu ukončeného v roce
1970. V mezinárodní politice nastolil Hasan II proevropský kurs, v arabském
světě je považován za politika. Když v r. 1976 opustili Španělé svou kolonii,
Španělská Sahara, Maroko a Mauretánie svedly o toto území válku. Od té doby
bojuje osvobozenecké hnutí Frente Polisario za nezávislost Západní
Sahary. Přestože Saharskou Arabskou Demokratickou republiku uznalo 70 států,
Maroko zabránilo i přes doporučení OSN svobodným volbám. Novelizovaná ústava z
r. 1996 zavádí konstituční monarchii s dvoukomorovým parlamentem.
HOSPODÁŘSTVÍ
V
roce 1996 dosahoval hrubý národní produkt 34,936 mld. USD, z toho připadlo 14 %
na zemědělství, 33 % na průmysl a 53 % na služby. Nejdůležitějšími hospodářskými
odvětvími jsou těžba fosfátů, poskytnutí licencí na rybolov a turistika. Dováží
se ropa, průmyslové polotovary, stroje a dopravní zařízení, potraviny a hotové
výrobky. Vyváží se hnojiva, potraviny.
DOPRAVA
Silniční
síť má délku 1 907 km, železniční je se svými 60 513 km druhá nejdelší v Africe.
Mezinárodní letiště je v Rabatu, Tangeru, Marrákeši, Agadiru a
Casablance, kde se nachází i nejdůležitější přístav.
CESTOVNÍ RUCH
V
roce 1995 navštívilo zemi asi 1,53 mil. zahraničních turistů. Země nabízí
přitažlivé cíle jak pro milovníky přírodních krás, tak pro zájemce o kulturní
památky. Hlavními turistickými atrakcemi jsou stará královská města Marrákeš,
Fés a Meknés s pozoruhodnými islámskými stavebními památkami. Z
antického období pocházejí rozsáhlé zříceniny římského města Volubilis ze
3. století př. n. l. Turistické možnosti nabízí pohoří Atlas (výstup na
horu Jebel Toubkal) a četné kaňony a pouštní oblasti se zajímavou
architekturou na východ od Atlasu. Maročané jsou vůči západním turistům velmi
vstřícní a umožňují navštívit dílny, výrobny koberců, barvírny, koželužny,
lékárny, vesnice Tuaregů a jiné exotické zajímavosti.
|
