Letošní dovolenou jsme dlouho zvažovali, kam pojedeme. Přemýšleli jsme o Egyptě, Řecku, Turecku, Andalusii....Chtěli jsme krásné moře s dlouhou písečnou pláží, hezkou krajinu, noční zábavu, ale zábavu i přes den. A to vše za dobrou cenu. Egypt jsme zavrhli kvůli korálům v moři, Řecko si ponecháme na klidnější dovolenou, Andalusie byla stále drahá a Turecko jsme nechtěli moc riskovat. Pak se objevila dobrá nabídka na Mallorcu, o které jsme moc dlouho nepřemýšleli.....nakonec jsme na této dovolené měli vše, co jsme si od ní slibovali. Zájezd jsme zakoupili přes INVIA společnost jako last moment - od CK Fischer, veškerá platba proběhla druhý den po objednávce. Ozvali se nám telefonicky, případné nejasnosti jsme též řešili po telefonu. Veškeré dokumenty jsme pak obdrželi až na letišti. ODLET: Náš odlet byl až ve 22:10 hodin. Již předem dle čísla letu jsem na internetu zjistila, že poletíme se společností SkyEurope Airlines. Touto společností jsem ještě neletěla. Dvě hodiny před odletem jsme byli již na letišti a musím říct, že do odletu jsme se vážně nenudili. Naše odbavení a odlet probíhal v nově postavené odletové hale. Už jen nalezení stánku CK Fischer mě stálo dvě cesty s vozíkem naloženým kufry z jednoho konce letiště na ten druhý. Po vyzvednutí potřebných papírů následovalo hledání přepážek odbavení zavazadel. Nebyli jsme samy, kdo chodili s kufry sem tam a nevěděli kam jít. Až po chvíli jsme pochopili, že musíme výtahem vyjet do patra, kde se nalézá další velká hala s odbavovacím prostorem. Bylo zde prázdno, jen pár lidí na náš let na Mallorku. Odbavení proběhlo aspoň rychle, měli jsme víc času na rozhlédnutí kolem. Omrkli jsme zde dvě vystavená auta, vyfotili se u krávy Milky a chystali se projít pasovou kontrolou do odbavovací zóny. A zde jsme zas narazili na problém...nemohli jsme to najít. Jezdili jsme výtahem a po jezdících schodech nahoru a dolu, koukali do plánku a pořád jsme nemohli přijít na to, kde to je. Nakonec až když jsme se zeptali snad po druhé, jsme už víc e pochopili a pasovou přepážku nalezli. Nacházela se hned za odbavovacíma přepážkama zavazadel, ale to jsme jaksi přehlídli, protože tam nebyli žádný lidé. Následoval labyrint dlouhých chodeb, sestup do přízemí a snad až na konci haly jsme zahlédli naše odletové stanoviště. Přišli jsme akorát včas, začalo se pouštět do letadla. Takže žádné dlouhé čekání se nekonalo. V letadle nás překvapili kožené sedačky a hodně místa mezi řadami. Seděli jsme vedle nouzového východu, takže před přítelem nebyla žádná sedačka, dobré místo pro natažené nohy. Letadlo bylo obsazené jen z poloviny, takže si lidé mohli sednout jen po dvojicích. Co mě překvapilo byla spousta malých dětí, nejmladší cestovatelce bylo ztěží půl roku...Od země jsme se odlepili přesně ve 22:10. Let probíhal v pořádku, bylo docela hezké počasí, žádný vítr, déšť. K jídlu jsme dostali studený řízek, něco na způsob bramborového salátu, ale bez majonézy, housku s máslem a tyčinku Deli. K pití káva nebo čaj, ze studených, na výběr pivo, džus, cola...atd. Letušky byli příjemný. V jednu hodinu jsme přiletěli na Mallorku. Pasová kontrola proběhla rychle, taktéž vyzvedávání zavazadel. V letištní hale na nás již čekaly delegátky CK Fischer. Rozdělili si nás podle hotelů,nastoupili jsme každý do svého autobusu a jelo se, žádný zdržování. Do našeho hotelu nás jelo jen sedm lidí. K hotelu jsme přijeli za cca 15 minut. Ihned jsme obdrželi klíče od pokoje, takže v půl druhé jsme byli již na pokoji. Náš pokoj byl v 6.patře, blízko výtahu. Vybalili jsme kufry a šli spát. POKOJ: Sice menší, ale dostačující. Dvě postele jsme srazili k sobě, noční stolky, stolek s televizi, malý balkónek, ale s výhledem na moře v dálce. Na balkoně byli dvě židle se stolečkem, ale moc jsme se tam nezdržovali, protože tam bylo vidět z vedlejších pokojů. V koupelně byla malá vana se sprchou a toaletou. Ručníky a osušky nám měnili asi 3x týdně. Úklid každý den. Jediná nevýhoda v koupelně byla nepřítomnost nějaké rohožky nebo hadru na vytření cákající vody ze sprchy, takže jsme v koupelně po každým koupání měli malou potopu. Jinak jsme byli spokojeni. STRAVA: Do jídelny se scházelo o patro níž než byla recepce. Bylo zde hodně stolů, uprostřed obslužné jídelní pulty. Na jídlo jsme chodili vždy později, takže nějaké místo jsme vždy našli a nikdy se u pultů nemačkali. Na večeře vždy byli prostřené stoly s příbory a skleničkami. Snídaně byla od 8:00 do 9:30. Pro každého se dalo něco vybrat. Salámy, sýry, vajíčka na různé způsoby /každý den jinak/, světlé pečivo, tmavé pečivo, s možností si v toustovači opéct, máslo, džem, různé cornfleky. K pití mléko, čaj, čokoláda, dva druhy džusů, a různé druhy balených sušenek. Z ovoce jablka, banány - každý den také něco jiného. Večeře od 19:30 do 21:15. Večeře byly také bohatší, pro každou chuť se něco našlo, od italské kuchyně - špagety, pizza, těstoviny, přes španělskou - paella, po evropskou, hranolky, brambory, bramborová kaše, rýže, s hamburgerem, kuřecími stehny, či vepřovým masem na různé způsoby. Samozřejmostí spousta zeleniny, zeleninových salátů a po hlavním jídle občas zmrzlina, a pokaždé dva druhy pudinků či jiných krémů a dobré dortíčky a zákusky. Také ovoce bylo, kousky melounů, nebo ananasu. Vše bylo formou bufetu, takže si člověk mohl nabrat všeho co chtěl. V jídelně bylo sice napsáno zákaz vynášení jídla, ale jak jsem si všimla, tak to nikdo nerespektoval a byli to hlavně Němci nebo Španělé, protože nás Čechů tam bylo minimum. Nikdo to ale nekontroloval. K pití jsme si dvakrát koupili pětilitrovou vodu, která nám vystačila na celý týden, venku jinak nebyl problém koupit si pití v marketu, aspoň bylo vychlazené... HOTEL: Hotel měl strategickou polohu. Cca 300m od moře z kopečka dolů, ulicí lemovanou obchůdky se suvenýry a bary. Nazpět se sice šlapalo do kopce, ale jak člověk pořád koukal po těch krámkách, tak to uteklo. Nachází se v klidnější části El Arenalu, sice u hlavní silnice, ale žádný hluk v těch vyšších patrech slyšet nebyl. Když se sešlo ulicí na hlavní pobřežní promenádu, zde začínal ten pravý turistický ruch, jak přes den, tak večer. Hotel samotný žádný animační programy neměl, takže v hotelu byl klid. Celkově hotel na dvě hvězdičky působil ještě lepším dojmem, bylo znát že je po renovaci. U recepce je bar, trezory na cenné věci, kulečník a zvenku malý bazének. Hotel můžu doporučit lidem nenáročným, který chtějí více času trávit venku, u moře nebo couráním po městě. PLÁŽ: Ulice, která směřuje od hotelu směrem dolů, se dostanete k přístavu. Od přístavu pak začíná 9km dlouhá písečná pláž, která směřuje až do hlavního města Palma de Mallorca. Na začátku pláže u přístavu je hodně palem, pěkný záliv, vhodný hlavně pro děti, protože je zde dlouho mělko. Voda je čistá a písek jemný. Je zde také ale hlavně hodně lidí, deka na dece, slunečník vedle slunečníku. Nejsou zde sprchy ani toalety. O pár set metrů dál se již nachází tvz. Ballear /očíslované od 1 do 12/, který se nachází v rozmezí cca 1km a jsou to domečky, kde se nachází plážový bar a toalety. Zde jsou na pláži i sprchy. Střídají se tu placené pláže /slunečníky a lehátka/ s volným prostorem. Místy jsou ve vodě kameny, ale je jich minimálně. Večer se pláž uklízí, takže nikde žádný nepořádek není. Z vodních sportů jsme tu zahlédli jízdu na banánu, půjčovnu šlapadel a vodního skútru. Jednou jsme se byli podívat u moře na druhé straně přístavu. Byl zde kousek písečné pláže na které ale byli snad tuny chaluh a hned vedle byli jakési kamenné plata, kde se lidé také slunili. Zde v moři byli již kameny a tohle místo bylo vhodné nejspíš pro lidi mající rádi soukromí, nebo pro lidi potápějící se. Naše první informativní schůzka se konala hned v den příjezdu odpoledne. Nikdo z nás neměl žádný problém s ubytováním, tak se delegátka hned jala představením města, jeho zajímavostí a užitečných informací. Všechny informace byli pěkně napsané i v informační knize Fischera. Nejvíce nás zajímali výlety, byla jsem až mile překvapená, co Mallorka všechno nabízí. Kdyby chtěl člověk všechno poznat a ještě si užít koupání v moři, musel by tu být na 14 dní. Výlety od CK byli ale předražené, když jsme si to propočítali, vyšlo nám levněji půjčení auta. Jediný co jsme si od delegátky zakoupili, byli lístky do Aqualandu, které měli jedinou výhodu v tom, že jsme pak nemuseli čekat frontu u pokladny před Aqualandem a byli o jedno euro levnější - 20 euro pro osobu. Delegátka pak měla ještě druhou schůzku v hotelu za 4 dny, ale nebyli jsme na ní, protože jsme nic nepotřebovali. EL ARENAL: O El Arenal všude píšou, že je to nejrušnější městečko na Mallorce, plný zábavy a nočního života. Trochu jsem se toho i bála, než jsme sem jeli, ale bylo to v pohodě. Mohu srovnávat španělskou Costa Bravu a toto městečko bylo něco podobného. El Arenal se tedy nachází na jižním pobřeží Mallorky a je začátkem dlouhé krásné pláže, která se táhne až za Palmu de Mallorku. Nejhlavnější je zde třída u pobřeží, kde se nachází nejvíce obchůdků, supermarketů, barů a kaváren, a jiných turistických lákadel. Najdete zde i půjčovnu kol, aut, mopedů, informační kanceláře, všude nabízí různé výlety, které Vám Ck ani nenabídne, hlavně plavby lodí podél pobřeží...atd. Ve městě jsme našli i velký moderní obchodní dům. Ceny v marketech, ale i v obchodech jsou srovnatelné s našimi, nebylo tam nic zas tak předražené, jak jsme se domnívali. A jinak co je zde tedy k vidění....Zajímavý na pohled může být přístav, který jsme ale viděli jen večer, protože na druhý den, když jsme tam chtěli jít v poledne a vyfotit si jachty, nás tam nepustili. Přístav slouží asi jen pro členy klubu Nautico a jiný člověk tam nemá co dělat. Večer jsme tam prošli asi jen proto, že se tam konala nějaká zábava...Asi deset minut od hotelu se nacházel Aqualand, který popíšu níže. Dále je zde možnost zahrát si minigolf, těch hřišť je tu spousta, nejblíže byl na pobřežní kolonádě Golf Fantasia o 54 jamkách a vévodili mu dinosauři. Polovina jamek nás stálo 5euro na osobu, dalších bylo za 10 euro. Pěkné prostředí, umělá jezírka, vodopády, jedna jamka dokonce v jeskyni...V blízkosti El Arenalu je i velké golfové hřiště, ale tam jsme se bohužel neměli jak dostat a ani jsme neznali jeho přesnou polohu. Jinak celé městečko je asi nejzajímavější večer. Všichni se vrhnou do ulic a do krámků, venku postávají lidé lákající do barů a diskoték, černoši nabízející Vám zlaté řetízky a hodinky...je tu hodně německých hospod a z nich linoucí se německá muzika - to je asi to jediný, co se mi tu nelíbilo - a sice to, že Mallorka je především pro Němce. Je jich tu nejvíc, mají tu své restaurace a bary, když navštívíte nějakou diskotéku, najdete tam postarší zpěváky zpívající německé šlágry, každý na Vás mluví německy...jakmile zjistí, že německy nemluvíte, nechají vás být...Poslední noc jsme se nechali nalákat na nejznámější zdejší diskotéku Paradise. Vstupné bylo pro muže 20 euro a pro dívky 12 euro, veškeré nápoje pak zdarma. Když přijdete do půlnoci budete obdarováni různými dárky - trička, plážový tašky, osušky, kšiltovky, slaměné mexické klobouky....atd. To my jsme bohužel zjistili až později, když jsme si chtěli jít také pro dárky a vydávající nám na naší vstupence ukázal, že jsme přišli až po půlnoci. Škoda. Diskotéka se skládala ze tří sálů, kde hrál jiný žánr. V budově Riu Palace byla hlavní diskotéka, kde hráli house, techno a moderní žánry, hned v sále byl pak další vchod do vedlejší haly, kde zpívala nějaká postarší žena německé šlágry, publikum zde i věkově odpovídalo.....poslední diskotéka se nacházela v jiné budově, cca 5 minut od Riu Palace a zde hráli spíš černou muziku. Na barovém pultu zde předváděli svá těla černoši a shlédli jsme i jedno taneční vystoupení. Na každé diskotéce si k pití můžete dát cokoliv, od nealko po alko, různé míchané nápoje s vodkou, džusem, sirupem...atd. Ale všude se nalézal VIP bar, kde se pití platilo, a kde míchali náročnější koktejly. Byli jsme rádi, že jsme tam byli, ale vícekrát bychom za to ty peníze nedali. Takže v El Arenalu se nudit nedá, pro každého se tu najde nějaká zábava.Odtud je i dobré spojení do Palma de Mallorka, buď vláčkem, což je ta dražší varianta, nebo autobusem, který jezdí každou čtvrt hodinu a stojí jen 1 euro. K poslední zastávce v Palmě dojedete tak za půl hodiny. PŮJČENÍ AUTA: Docela dlouho jsme chodili kolem různých půjčoven a sbírali informace o cenách. Přítel si chtěl zapůjčit Opela, protože ho máme doma, k malým autům byl spíš nedůvěřivý. Nakonec jsme se na auto zeptali přímo v hotelový recepci, kde měli také vystavenou nabídku a zdála se nám být levná. Zeptali jsme se tedy na Opela, recepční komusi volal a pak nám sdělil, že tohle auto je již půjčené a že za tu samou cenu si můžeme půjčit Volkswagen Polo. Cena činila 80 euro za dva dny. Ptali jsme se zdali je v té ceně i pojištění, protože jsme si zjistili, že je lepší pojištění mít, kdyby se něco stalo. Delegátka taktéž nabízela na schůzce půjčení aut, ale za vyšší peníze. Také jsme věděli, že auto se půjčuje s poloviční náplní nádrže nebo menší, a s tím samým množství benzínu se musí vrátit. Auto jsme si zapůjčili na sobotu a neděli s tím, že v sobotu ráno si ho vyzvedneme a v neděli večer vrátíme. V uvedenou hodinu na nás čekala před hotelem paní, která nás zavezla do půjčovny, kde se sepsala smlouva, zaplatili peníze a pak nás odvedla k zapůjčenému autu. Bylo stříbrné a v dobrém stavu. Přítel měl nejdřív problém nalézt zpátečku, ale po pár ujetých kilometrech si začal libovat. S autem nebyli žádné problémy, během prvního výletu jsme natankovali plnou nádrž a to nám vystačilo akorát do vrácení, kdy polovina nádrže byla plná jako při převzetí. Jinak dopravní značení je obdobné jako naše, dostačující, hlavní silnice jsou v dobrém stavu, je zde i úsek dálnice spojující sever ostrova s jihem. Vystačili jsme s mapou ostrova na letáku, který si můžete vzít kdekoliv ve městě. Není tu povinné svícení v letních měsících, my jsme zvyklý zapínat světla už automaticky, jednou nás paní na přechodu upozorňovala, že máme zapnutý světla...Benzín tu je o pár halířů levnější než u nás v Čechách, pod 30 korun. Benzínových stanic je tu tak akorát, abyste v nouzi k nějaké dojeli. V turistických centrech je docela problém s parkováním, parkuje se především na placených parkovištích. Většinou zde všichni jezdí malými auty, combi auta se tu moc nevidí. AQUALAND: Píšou o něm, že je to největší vodní park v Evropě, což už dávno není pravda, ani na Mallorce již není největší. Na ostrově jsou další dva, Nuevo Aquapark v Magalufu a Western Park se zábavnou indiánskou show. Ale tento Aqualand se nacházel aspoň blízko, pěšky deset minut od hotelu. Přišli jsme tam ráno na desátou hodinu, u pokladny se již tvořila fronta, nemuseli jsme aspoň čekat. U vchodu každého odchytí, postaví před malované pozadí a památkové foto je na světě. Při odchodu si ho můžete zakoupit za 6euro. V areálu chodí jinak fotograf a fotí i na přání. Další fronta se tvořila na klíčky od šatny. Dvě eura půjčovné za skříňku, další dvě eura za modrou tašku s logem Aqualandu a deset euro půjčovné za kruhy. Kruhy nebyli potřeba si půjčovat, u atrakcí se většinou nějaké nacházeli. Hlavní atrakcí zde byli čtyři tobogány Anakonda, od nejkratšího po nejdelší. V provozu byli všechny, jenom na té nejdelší byla největší fronta. Sjet to vsedě, tak jste se zasekli a museli se odtstrkovat a vleže to zas docela házelo v zatáčkách. Nic moc. Další ze skluzavek byli Kamikaze, Crazy Race, Free Line /zde se jezdí na jakýchsi lehátkách/, skluzavky kde potřebujete kruhy byli Black Hole /zde byla úplná tma/, Rapids, Gran Canyon a Cola de Diablo /zde byla také tma, ale dráha byla kratší a rovnější/, klidná řeka Congo River a nejlepší asi novinka Banzai, kde sedíte na sedáku, který Vás nahoře vystřelí a letíte po dráze rovnou na vodu...Pak bazén s umělými vlnami, masážní bazén a atrakce a skluzavky pro děti. Samozřejmostí posezení v baru, s jídlem a pitím. To jsme ale nevyužili, do tří hodin odpoledne jsme nějaké atrakce prolezli ještě jednou, abychom si je nafotili a natočili. Takže myslím, že i půlka dne stačí. Více informací o tomto vodním parku najdete ZDE. VALLDEMOSA - PORT DE SOLLER - LA CALOBRA - FORMENTOR V sobotu ihned po zapůjčení auta jsme se vydali na náš první výlet. Byl to okruh, který delegátka nabízela za 55 euro na osobu. My jsme si k tomu přidali ještě maják Formentor. Náš první cíl byla horská vesnička Valldemosa. V Palma de Mallorca jsme asi půl hodiny bloudili městem, protože jsme špatně sjeli z dálnice a nemohli najít ten správný směr. Nakonec když už jsme si řekli že je jedno kam dojedeme /vždytˇna ostrově se přeci nemůžeme ztratit/ jsme najednou uviděli ukazatel na Valldemosu. Vesnička byla vzdálená asi 17 km od hlavního města. Vjeli jsme do pohoří Tramontana, kde se před náma rozestřela úplně jiná krajina. Valldemosu zde považují za typicky horskou malorskou vesnici, snad i proto, že se zde nachází muzeum s dalekosáhlou historií a s projekcí, kterou uvádí sám Michael Douglas. Známý je také kartuziánský klášter La Cartuja, kde jednoho času pobýval i Frederick Chopin s jeho milenkou G. Sandovou. Po jediné silnici z Valldemosy míříme do města Soller. Cesta vede kolem pobřeží a tak vidíme příkré vysoké útesy a temně modré moře. Po pár kilometrech vjíždíme více do vnitrozemí. Jsme ve městě Soller. Odtud vede tramvajová dráha, jediná na ostrově, do 7km blízkého přístavu Port de Soller. Dráha je turistickou atrakcí, historická tramvaj zde jezdí cca v 15 minutovém rozmezí. Je jednokolejná a v protisměru se míjejí v zastávkách. Jedeme až do Port de Soller. Je už po poledni a chceme si zde dát oběd. Městečko tvoří malá zátoka, která je tvořena přístavem. Kolem dokola jsou vidět jachty a loďky, podél moře se táhne kolonáda lemována malebnými domky s obchody a restauracemi. Podnikají se odtud také lodní výlety, zejména do nedaleké soutěsky Sa Calobra. Byl zde docela problém se zaparkováním. Neplacená místa byla zaplněná a i malé placené parkoviště byli plné. Až na konci přístaviště jsme nalezli velké parkoviště, kde se dalo ještě bez problému zaparkovat. Shlédli jsme jachty a loďky a jali se hledat restauraci na náš pozdní oběd. Na nábřeží je jich nespočet. Liší se jídelníčkem, ale i cenami. Protože nejsme zrovna náruživci co se týče rybích a mořských specialit, hledali jsme něco "normálního". Zasedli jsme do jedné venkovní restaurace, v jídelníčku si vybrali špagety a čekali na obsluhu. Jenže té jsme se nedočkali ani po deseti minutách, ačkoliv zde bylo celkem prázdno. Pár metrů dál jsme viděli další, tak jsme se zvedli a šli si přesednout. Zde měli i jiný jídla, hranolky s kuřetem, velký bagety, a jiný rychlovky. Bylo tu plno, ale číšnící kmitali. Akorát jak jsme poznali po 15 minutách, kmitali jen kolem německých a jiných národností. Nevím jestli jsme si špatně sedli, nebo na nás bylo vidět odkud pocházíme, ale kolem nás vždy číšníci prošli bez povšimnutí, aniž by nám přinesli aspoň jídelní lístek. Asi po dvaceti minutách jsem již skoro zuřivě mávala na číšnici, aby si nás všimla....jídlo jsme nakonec měli snězené dřív, než byla naše čekací doba na jídelní lístek. Protože jsme měli na plánu navštívit ještě dvě další zajímavá místa a čas utíkal, po obědě jsme hned vyrazili na cestu. Z přístavu jsme jeli nazpět do města Soller a zde odbočili směrem na Sa Calobru. Silnice vedla mezi horama, divokou přírodou bez lidských obydlí. Akorát přítomnost aut nám připomínala nějakou civilizaci.Přibližně po půl hodině jsme dojeli na rozcestí, kde jsme odbočovali doleva do Sa Calobry. Pár kilometrů a zničehonic se před námy rozevřela vyhlídka na hory s malebným obchůdkem pod skálou. Moc pěkné odpočinkové místo. Nad vrcholky hor se nesla mlha, sluníčko ne a ne se prodrat. Nalevo od nás se tyčila největší hora tohoto pohoří - Puig Major. Měli jsme pěkný výhled na křivolakou silnici, která vedla dolů do údolí. Zde jsme pochopili, proč po ostrově jezdí většinou jen malá auta, větší by zde neměli šanci a hlavně auto musí být v dobrém stavu, aby cestu zvládlo hlavně zpět do kopce....a směrem dolů, aby mělo v pořádku brzdy. Už vůbec si zde neumím představit cestu autobusem. Po dobrodružné cestě jsme dojeli do rekreačního místa Sa Calobra. Tedy spíš jen na parkoviště, dál jsme museli již pěšky. Prošli jsme kolem jediného hotelu na promenádu s restaurací a obchůdky a pokračovali dál po cestě ve skále kolem moře až na její konec. Na konci se nám otevřel široký pohled do soutěsky Torrent de Pareis, na jejímž opačném konci se skrýval pěkný záliv s oblázky a krásně průzračným mořem. V zálivu kotvily jachty. Když máte tento výlet od cestovní agentury, tak odtud se pak vyplouvá lodí do Port de Soller. My jsme se vykoupali v moři, oschli a prohlédli a nafotili soutěsku. Kdybychom měli více času, určitě bychom se šli podívat dál, dá se prý dojít až k prameni řeky, která je ale v letních měsících vyschlá, teď po ní zbyli jen jezírka. Na skalách jsme viděli černé divoké kozy, které nám ale pohledu unikli jakmile jsme si je chtěli vyfotit. Jdeme nazpět, je půl páté a nás čeká ještě poslední cíl, Formentor. Stoupáme zas nesčetnými zatáčkami nazpět a zjišťujeme že benzínu už nemáme nazbyt. Podle mapy ani nevíme, kde bude nejbližší benzínka. Cesta se stává zajímavou. Přemýšlím co budeme dělat, až auto nakonec zastaví v téhle pustině a my uprostřed ní. Dostáváme se nazpět k rozcestí na hlavní silnici a zde vidíme vytoužený nápis - benzínka 9km. Před městečkem Lluc tankujeme plnou nádrž a huráá na Formentor. Po šesté hodině večer se blížíme k civilizaci, městu Pollenca. Pomalu se začíná šeřit a před námy ještě asi 40km až na nejsevernější výběžek. Zajíždíme si asi půl hodinky zbytečně, protože jsme špatně odbočili a dojeli do nějakého rekreačního střediska Sant Vicenc. Vracíme se nazpět a v Pollenci již odbočíme správně. Stoupáme zas vzhůru do skal a hor. Míjíme vyhlídku na skále a pokračujeme až na náš cíl. Nemáme času nazbyt, protože chceme stihnout v hotelu večeři a my jsme ještě na opačném konci ostrova. Posledních pár kilometrů od vyhlídky k majáku je silnice samá zatáčka, úzká tak, že když se míjí dvě auta, jedno musí zastavit. Na straně srázu nejsou na silnici žádné zábrany, občas pár rozviklaných patníků....kolik aut už tady asi skončilo někde ve srázu....Zatáčky jsou nepřehledné, v jedné nás překvapila stojící koza na silnici. Ještě že už je večer a my jsme tu samy. V dálce už vidíme vytoužený maják. Konečně jsme tu. Mimo nás je tu ještě jedno auto. Obhlížíme tajuplný maják a fotíme překrásné scenérie hor a moře /a také divoké kozy/. Mallorca je opravdu ostrov mnoha tváří. Cestou nazpět zastavujeme na vyhlídce u jakéhosi pomníku. Akorát stíháme západ slunce. Pár set metrů dopředu se ještě nachází další vyhlídka na skále, odkud je pohled na Cap Formentor, ale kvůli času se už vracíme k autu. Před námy je nějakých 150km do El Arenalu a dvě hodinky do konce večeře v hotelu. Cesta nazpět ubíhá rychle, hlavně z Incy do Palmy, protože jedeme na jediný dálnici na Mallorce, která vede až do Palmy. Malé autíčko zvládá v pohodě i 140km/h a tak díky němu stíháme večeři v hotelu. Je za deset minut půl desáté když vpadneme do jídelny, kde už sice uklízí jídlo, ale něco se dá ještě vybrat. Nejsme tu samy, zřejmě se více lidí vrací z výletů později. Neměli jsme ani problém kde zaparkovat auto, pár metrů za hotelem se nacházelo neplacené parkoviště. Na pokoji pak plánujeme, kam pojedeme následující den. MANACOR - PORTO DE CRISTO - CUEVAS DEL DRACH - CALA MURADA - ES TRENC Je neděle a my vyrážíme prozkoumávat druhou stranu ostrova. Další výlet, který nás vyjde o polovinu levněji, než od cestovky. Přes Manacor /kde se nachází výroba perel/ jedeme do městečka Porto Cristo. Zde, podle ukazatelů zatáčíme k jeskyním. Parkujeme na velkém parkovišti a jdeme si koupit vstupenky /9,50 euro na osobu/. Všude upozornění, že se v jeskyních nesmí fotit ani natáčet. Na prohlídku jsme čekali asi půl hodinky. Vstupujeme do chladných jeskyň ještě před polednem. Protože výkladu v cizím jazyce nerozumíme, rozhlížíme se fascinovaně kolem. Můžu říct, že taková krásná jeskyně se nenachází ani u nás v Čechách - vše mají krásně nasvícené a dýchá tu na vás atmosféra tajemna. První zmínky o těchto jeskyních pocházejí již z roku 1338, avšak objeveny a zpřístupněny byli až v 19. století. Co je staví do první příčky, je největší podzemní jezero na světě - Martel Lake /177 m dlouhé a 30m široké/. Na konci prohlídky se dostaneme právě k tomuto jezeru před nímž se nachází velký sál s lavičkami. Netroufnu si odhadnout kolik je tu míst, cca 100? možná i víc....počkáme až se místa zaplní, pak vše ztichne a nastane tma. Za chvilku je vidět na jezeře loďka, osvícená pouze svíčkami. Na lodi je veslař, klavírník a houslista. Za malebných tónů Chopina loďka proplouvá nasvíceným jezírkem....krásný zážitek, který jsem ještě nikde nikdy nezažila, při vzpomínkách mi ještě dodnes naskakuje husí kůže...Tento koncert trvá cca 15 minut. Po skončení koncertu se lidé mohou svézt touto loďkou na druhý konec jezírka ke vchodu. U vchodu jsme si zakoupili aspoň brožůrku s fotografiemi, abychom měli na památku...když už se tam nesmělo natáčet. Celková prohlídka tak trvala necelou hodinu. Městečko Porto Cristo jsme projeli jen autem, měli jsme na plánu zastavit se někde u moře, vykoupat se a pak jet nazpět do hotelu. Jeli jsme tedy podél pobřeží směrem dolů. Silnice ale nevede hned u moře, spíš dál od pobřeží a do jednotlivých středisek zde odbočují cesty. Do jednoho střediska jsme odbočily, ale nenašli jsme tam místo na parkování, bylo tam plno, tak jsme jeli o kousek dál. Zakotvili jsme ve středisku Cala Murada. Zde bylo málo lidí, v malebném zálivu, s písečnou pláží a průzračným mořem. Na obou dvou stranách se nacházeli domečky s apartmány. Vybalili jsme si svojí svačinku, poobědvali, vykoupali se a jeli jsme po dvou hodinách dál. Chtěli jsme ještě navštívit dle pohledů nejhezčí pláž Mallorky, připomínající Karibik, Platja de Trenc. Tu jsme hledali opravdu dlouho, neboť jsme nevěděli, kde na ní máme opravdu odbočit. Podle pohledu jsme věděli, že blízko je nějaké solné jezero. To jsme sice našli, ale žádná silnice, která by vedla na tuto pláž k moři. Nakonec jsme se někoho zeptali na silnici, kdo nám ukázal, kde máme správně odbočit. Po úzké prašné cestě jsme nakonec dojeli na placené parkoviště, kde i přes pokročilou pozdní dobu po nás chtěli zaplatit parkovné - na hodinu 5 euro....to se tedy vyplatí...Prolezeme cestičkou v písku mezi keřy a jsme na oné pláži. Sluníčko už moc nesvítilo, bylo po páté hodině, ale zde skoro hlava na hlavě. Pláž je zde spíš úzká, se slunečníky a plážovými bary. Pláž je vlastně schovaná za dunami písku, porostlá trávou. Taková přírodní pláž. Opět mělké moře, vhodné pro děti a heboučký, sametový písek. Jako z obrázku to tu spíš asi vypadá mimo sezónu, když je tu liduprázdno. Po šesté hodině se vydáváme nazpět k hotelu, abychom stihli večeři tentokrát včas. Tak jsme objeli levou i pravou část ostrova, myslím, že to nejzajímavější jsme viděli, i když příště až se sem někdy vrátíme, budeme mít taky ještě co obdivovat. Auto jsme vrátili v pořádku ještě před večeří. Udělalo nám dobrou službu. PALMA DE MALLORCA Výlet do hlavního města jsme si nechali na předposlední den našeho pobytu. Trochu jsme podcenily jeho krásy, protože jsme se tam vydali až po obědě odpoledne. Jeli jsme tam místním autobusem, který pendluje mezi Palmou a El Arenal se zastávkami u jednotlivých středisek. Cesta tam trvala asi půl hodinky. Vystoupili jsme na náměstíčku u paláce Almudaina. Vedle tohoto paláce se nachází známá katedrála La Seu. Prošli jsme se parkem de la Mar, nejstarší částí města Palmy a jaly se hledat zastávku autobusu na cestu na zpět - abychom opět stihli večeři. Nejlépe sem jet už ráno po snídani a v klidu si projít všechny památky co Palma nabízí.Tak snad někdy příště.... ODLET: Ráno po snídani jsme si dobalily kufry, nechali si venku věci na pláž a zavazadla nechaly v jedné místnosti v hale. Celé odpoledne jsme si ještě užívaly u moře. Navečer jsme se osprchovaly u bazénu a pak už jen čekaly na odjezd. Těsně před odjezdem z hotelu nás zastihl ještě letní deštík. Odlétali jsme před půlnoci ve stanovenou dobu. Dovolená na Mallorce nás příjemně překvapila spoustou možností přírodních krás, možností výletů a krásného čistého moře. |
