|
PŘÍRODNÍ POMĚRY
Severní hranici
převážně hornat= země tvoří Alpy s nejvyšším vrcholem Monte Bianco (4
810m, Mont Blanc) na francouzksé hranici. Na jihu navazuje rozsáhlá Pádská
nížina, za ní Apeniny, které na severu obklopují Toskánskou
pahorkatinu a kotliny Umbrie. Apeniny o celkové délce asi 1 100 km
rozdělují celý poloostrov na dvě části: jednu obrácenou k Jaderskému moři,
druhou k moři Tyrhénskému. Nížiny na západním pobřeží s četnými zálivy
Tyrhénského moře nesou zřetelné stopy vulkanické činnosti /Vesuv, Etna, Stromboli).
Jaderské pobřeží je spíše ploché. Kromě velkých ostrovů
Sardinie a Sicílie v jižním Středomoří patří ke státnímu území řada dalších
ostrovů při pobřeží (Ischia, Elba a Capri)
PODNEBÍ
S výjimkou
vysokých pohoří, zejména oblasti Alp, je podnebí mediteránní se
suchým horkým létem a mírnou deštivou zimou /zejména na jihu s
pouze výjimečnými sněhovými srážkami/. Průměrné teploty se v celé zemi pohybují
v lednu mezi 4 - 8°, v červenci od 25 do 30°C.
OBYVATELSTVO
Národnostních
menšin je pouze 5 %. V jižním Tyrolsku /italsky Alto Adige/ a v
okolí Tridentu /Trento/ se mluví také německy, v údolí Aosta
francouzsky. K tomu přistupuje friaulština /rétorománský jazyk/ a
další místní dialekty, jež vděčí za svou existenci často pohnutým
italským dějinám. Přes 90 % Italů jsou katolíci.
ITALOVÉ
Itálie, jejíž
jméno je odvozeno od Italiků, jak Římané nazývali obyvatele Apenin, byla
po pádu Římské říše r. 476 ovládnuta Ostrogóty, na jihu Byzantinci,
na severu Langobardy, kteří byli r. 774 poraženi franckým králem
Karlem Velikým, takže severní Itálie patřila až do r. 1250 k římsko-německé
říši, zatímco jižní Itálie zůstala byzantská. V 9. st. byly Sicílie a
Kalábrie dobyty arabskými Saracény, v 11. st. Normany a r. 1130 spojeny do
jednoho státu. Do 14. – 15. století spadá založení samostatné republiky Janovské
a Benátské. Rodina Medicejských, která vládla ve Florencii, učinila
Itálii centrem evropské kultury. Dnes žije v Itálii asi 57,6 milionu lidí, mezi
něž patří také 1,6 milionů Sardů. V katolické Itálii hrají náboženské svátky
stále důležitou roli: v září se např. každoročně pořádá svátek svatého Gennara,
patrona Neapole, v červenci svátek odpuštění v Assisi nebo tradiční
Festa de Noartri, svátek rodilých Římanů k poctě Panny Marie. K tomu
patří i četné světské svátky jako karneval v Benátkách nebo Palio
v Sieně – závody na koních středověkého původu. Sicilané rozvinuli vlastní
kulturu, která se orientuje hlavně na náboženské slavnosti, pod různorodými
vlivy četných dobyvatelů – Řeků, Byzantinců, Arabů, Normanů, Španělů, Rakušanů,
Savojců a Bourbonů.
DĚJINY A POLITIKA
Od 4. st. př. n.
l. do 4. st. n. l. byla Římská říše vládnoucí mocí v Evropě. Po zániku
impéria se stal Řím, a tedy i Itálie, centrem papežství, jehož vliv a
stálé konflikty se světskou mocí rozhodujícím způsobem určovaly dějiny
evropského středověku. Kulturními a politickými středisky byly v pozdním
středověku nezávislé městské republiky Benátky a Milán. V 16. - 19. st.
neměly regiony žádnou moc a staly se předmětem sporů evropských velmocí, takže
střídavě upadaly pod nadvládu Španělska, Rakouska a Francie. Boje za
svobodu se nerozlučně spojují se jménem hrdiny Giuseppe Garibaldiho. Teprve roku
1861 poprvé vstoupil na trůn italský král Viktor Emanuel II. Vnitropolitické
krize po první světové válce vedly v roce 1922 k uchopení moci fašisty a
o osmnáct let později k přistoupení země k paktu tří mocností. Po svržení
Mussoliniho a abdikaci krále byla v Itálii roku 1946 vyhlášena republika.
Dvoukomorový parlament se skládá z poslanecké sněmovny, jejíž členové
jsou voleni na čtyři roky, a ze senátu tvořeného třemi sty patnácti přímo
zvolenými členy. Prezident republiky je volen na sedm let a má rozsáhlá
mocenská pověření. V polovině devadesátých let způsobilo objevení četných
korupčních afér dalekosáhlou změnu systému politických stran.
HOSPODÁŘSTVÍ
Po dlouhou dobu
bylo italské hospodářství řízeno státem; mezi průmyslovým severem a
převážně venkovským jihem s velkou nezaměstnaností existuje značný
rozdíl. Zemědělství má na severu vysokou technickou úroveň, na jihu
převážně malozemědělský charakter. Celkově zajišťuje necelá 3 % HDP pěstováním
ovoce, zeleniny, vína a obilnin. Itálie je největší producent rýže v
Evropě, ke krytí výroby těstovin se však dováží pšenice ze zemí Severní a
Jižní Ameriky. Průmysl přispívá k HDP 33 %. Itálie je chudá na suroviny,
proto těžební průmysl není významný. Těžiště italského průmyslu je v
kovozpracujícím sektoru, hlavní produkty vývozu tvoří různé stroje,
především automobily, dále chemické výrobky, textil a konfekce.
Nejvýznamnějším faktorem hospodářství je cizinecký ruch, který má v
sektoru služeb velký podíl na HDP. Zařízení pro cestovní ruch a služby
mají v Itálii vysoký standard. Země patří mezi zakládající členy Evropské
hospodářské a měnové unie.
DOPRAVA
Asfaltovaná
silniční síť měří 310 000 km. Přestože železniční tratě mají téměř 20
000 km, více než dvě třetiny zboží se dopravuje po silnicích. Vnitrozemské
vodní cesty dosahují délky 2 400 km. Významné je spojení pevniny s ostrovy,
což zajišťují pravidlené linky trajektů. Největší přístavy země jsou
Janov /Genova/, Benátky /Venezia/, Neapol /Napoli/ a
Livorno. V Itálii je 96 letišť, z toho 8 mezinárodních.
Na dálnicích po
celém území Itálie se platí mýtné. Cena mýtného vychází průměrně necelých 0,05
/ km. Nejvyšší povolená
rychlost na dálnicích je 130 km / h, na ostatních silnicích mimo obec 90 km / h
a v obci 50 km / h.
CESTOVNÍ RUCH
V oblasti
cestovního ruchu patří Itálie mezi nejoblíbenější země Evropy, a to nejen pro
svou slavnou kuchyni a celoročně příjemné podnebí. Oblasti
Východních Alp, např. Alto Adige /tj. jižní Tyrolsko/ nebo Dolomity, ale
i Západních Alp, např. spíše odlehlé údolí Aosta, stejně jako mnohá území
v Apeninách nabízejí četné možnosti pro horolezce i vyznavače zimních sportů.
Milovníci přírody tu najdou nedotčené turistické cesty a krásné přírodní park.
Snad nejznámější střediska jsou Merano a Cortina dˇAmpezzo. Mezi četné
národní parky - 8 % území státu podléhá ochraně přírody - patří přírodní
parky v Abuzzách nebo Národní park Pollino v Kalábrii. Dovolenou spojenou
s koupáním lze strávit na plážích západního Středomoří, na ostrovech i na
pobřeží Jaderského moře. Střediska cizineckého ruchu na Jadranu leží v
okolí města Rimini nebo na světově známém ligurském pobřeží. Velmi
oblíbené jsou ostrovy Elba, Ischia, Capri a Sardinie. Itálie byla a je
pro zájemce o kulturní dějiny jednou z klasických zemí. Nabízí bohaté dějiny, má
bohatá střediska kultury od antiky až po současnost. Patří mezi ně především
"věčné město" Řím s podivuhodnými stavbami z předkřesťanských dob /Forum Romanum, Koloesum/,
množstvím kostelů a architektonickými mistrovskými díly baroka a renesance.
Střediska renesančního umění nacházíme v Toskánsku, pravou klenotnicí pro
milovníky umění jsou především Florenice, Siena a Pisa. S romantikou se
spojují Benátky - město na lagunách, turisty přitahují také Milán a
Neapol. Že ani jih Itálie se nemůže pochlubit jenom nádhernými plážemi a
koupáním, dokládají např. archeologické nálezy na Sicílii.
|
