Atlantský oceán	"konec" či "roh" světa
mušličky na Oléronu	přístav na Oléronu
pohled z majáku	park v Tours
francouzská siesta	stavby v Tours
základ Tours	La Loire
Saint Martin	katedrála Saint Gatien

Dne 14.března v 19.00 jsem se vydala na návštěvu za svým přítelem do Francie, konkrétně do malého městečka/vesničky s názvem Saint Cyr sur Loire. Jak už název napovídá, asi 16tisícové městečko leží na jedné z nejznámějších francouzských řek, na Loiře. Pro bližší představu bych asi měla uvést, že je to hned vedle města Tours, my bychom asi řekli, že jde o jakýsi „satelit“; každopádně Tours už se v atlase dá najít.

Tak tedy má cesta začala na nástupišti číslo 6 na pražském nádraží Florenc. Autobus byl pohodlný a dobře vybavený. Příjezd do Paříže na nádraží Galieni byl plánován na devátou hodinu ranní. Leč dopravní zácpa ho posunula na desátou. Žádný problém, autobus do Tours  jede až v půl jedné. Abyste si ukrátili čekání, můžete jít do nákupního centra, které je hned vedle nádraží. Můžete tam nakoupit potraviny, ale i oblečení, občerstvit se, či zakoupit pohledy. Do Tours před nádraží SNCF autobus přijel v půl páté, tedy přesně na čas. Spoj pokračuje až do Porta.

Jak už jsem již naznačila, zůstávala jsem v St. Cyr s. Loire, konkrétně v ulici Rue des bordieres, jedna z nejdelších ulic, jednosměrka se spoustou baráčků. Paneláky byste v tomto městečku hledali velmi těžko. Téměř všichni zde žijí v baráčcích, či spíše lépe říci barácích, protože mají mnohdy kolem deseti místností. V St. Cyr najdete supermarket, školu či poštu. Ale místní lidé jezdí spíše do Tours, je to opravdu kousek. Pár desítek metrů z kopce a přes řeku.

V centru Tours je spousta ulic s obchůdky, kde můžete zakoupit oblečení, knihy, dekorativní předměty, květiny a samozřejmě suvenýry. Je zde také spousta kavárniček, bez kterých by se Francouzi obešli jen velice těžko. Tráví zde totiž siestu mezi 12.00 a 14.00, v tuto dobu je většina obchodů zavřených. i jako v každém městě, tak i v Tours naleznete také spoustu pamětihodností. Můžete navštívit nejstarší místo v Tours se základními kameny, jakési opidum. Dále spoustu basilik a různých kostelů, z nichž nejznámější památkou je asi Saint Martin. Dominantou města je katedrála Saint Gatien postavená ve 12.století.  Katedrála se dá fotit i vevnitř (klidně i s bleskem), což je celkem nezvyklé. Pokud vás nebaví prohlížet „baráky“, můžete čas trávit v množství zahrad a parků, osázených množstvím květin a stromů. I přes velkou návštěvnost lidí a pejsků, jsou parky čisté a uklizené. Ve městě se též konají karnevaly, převážně na jaře a v létě, kdy se ulice zaplní množstvím konfet a řetězů. Můžete si jít zaplavat, zabruslit, můžete zajít do kina (vstupenky stojí cca 6,60euro). Francouzské titulky jsou velice lehké k porozumění, což mě velice překvapilo. Nejsem žádný sběhlý francouzštinář, ale bez problémů jsem je dokázala přeložit.

Lidé jsou zde velice hodní a milí. Když vás někdo pozve na kafe k sobě domů, tak to myslí opravdu upřímně a nepřijít znamená téměř urážku. V obchodech se vám snaží poradit. Když čekáte na autobus, dají se s vámi do řeči, zajímají se odkud jste, co děláte právě v jejich městě atd.

Několik dní jsme také strávili na ostrově Oléron. Je to ostrov o rozměrech asi 30 x 5 km, na západě Francie poblíž La Rochelle. Na ostrov se dostanete po mostě.

Celoročně žije na ostrově asi 2000 lidí, ale spousty Francouzů tu mají svůj takříkajíc druhý domov. Nejsou to chaty a chatky jaké my tu máme kolem vody, ale normální baráky s mnoha místnostmi a plně zařízené, prostě veškerý konfort. Na ostrově je spousta vesniček, ve kterých jsou menší obchůdky se suvenýry, oblečením, ale též supermarkety. Je zde i dvousálové kino. Moře je opravdu nádherné, leč v tuto dobu trošku divoké, proto je zde také spousta surfařů. Na straně, která je blíže k Francii, je zajímavý odliv, je totiž několik set metrů, místy jsou to téměř kilometry. V dnešní době tsunami celkem šokující pokud na něco takového nejste předem upozorněni. Je zde spousta pláží. Jejich charakteristika záleží na tom, kde se na ostrově nacházíte. Někde je jen čistý písek, jinde se dají sbírat nejrůznější mušle, na jiném místě jsou zase krásné kamínky. Jako na každém ostrově, tak i na Oléronu je spousta přístavů, kde jsou jachty a plachetnice, ale i klasické rybářské lodě. Na severní straně ostrova je místo, kterému Francouzi říkají konec či roh světa. Pokud jste viděli film Cesta do pravěku, tak to vypadá přesně jako závěr putování těch chlapců. Na tomto místě je i 46metrů vysoký maják, na který si za poplatek 2eura můžete vylézt. Výhled je opravdu krásný. Nedaleko ostrova se nachází pevnost Boyard, ano, je to ta ze stejnojmenné televizní soutěže. Je možno ji obeplout lodí, ale dovnitř vás nepustí.

Cestou zpět nás autobus povozil po Paříži – kolem Versailles, Vítězného obloku, Montmartru, viděli jsme Sacré Coeur i Eiffelovku; prostě pěkná výletní projížďka.

Je opravdu velice zajímavé poznat zemi trošku jinak než jen s cestovkou. Už teď se těším na další cestu a ne jen kvůli příteli, ale také kvůli tomu, že budu mít opět tu možnost poznávat život v této krásné zemi.