|
PŘÍRODNÍ POMĚRY
Životní tepnu země tvoří Nil. V Horním Egyptě se řeka v poušti zahloubila do
vápencové plošiny. Mezi Násirovým jezerem a deltou Nilu řeka vytváří asi 25 km
široký úrodný pás. Na sever od Káhiry se nachází rozsáhlá delta o rozloze 23 000
km2 s mnoha rameny, kanály a zavlažovacími systémy. Západně od
Nilu se rozkládá Libyjská poušť. Jednotvárnost písečné krajiny s dunami narušuje
několik oáz. Arabské poušti ležící na východ od Nilu dominuje až 2 000 m vysoké
horské pásmo protkané četnými vádí. Na Sinajském poloostrově se nalézá nejvyšší
vrchol Egypta, hora Svaté Kateřiny (2 637 m). Pro pobřeží Rudého moře jsou
charakteristické korálové útesy, hory zde spadají přímo do moře. Pobřeží
Středozemního moře je ploché s dunami.
PODNEBÍ
Na sever od Káhiry panuje
středomořské podnebí s ročními srážkami 100 - 200 mm. Na jihu prší vzácně a
zvyšují se rozdíly v teplotě vzduchu. Na severu se pohybují průměrné teploty
mezi 20°C v zimě a 35°C v létě, u Asuánu mezi 24°C a 41°C. Na jaře vane suchý
vítr chamsin, který způsobuje písečné bouře. Velká část země je s
výjimkou pouštních druhů trávy, akácií či tamaryšků bez rostlinného pokryvu.
Podél Nilu rostou rozmanité druhy rákosu a bambusu, papyrus a lotosové květy.
Faunu reprezentují typičtí obyvatelé pouště (tarbíci, štíři, šakali a hyney). V
Nilu žije asi 200 druhů ryb a krokodýli. Velmi bohatá na druhy je ptačí říše.
OBYVATELSTVO
Egypťané představují relativně jednotnou etnickou skupinu. Jsou potomky
starých Egypťanů a Arabů. Vedle nich zde žijí menšiny Súdánců,
Syřanů, beduínů, Núbijců, Palestinců, Berberů, Bédžů a Evropanů. Asi 90 % jsou
sunnitští muslimové, zbytek tvoří koptové, řečtí ortodoxní katolíci ,
protestanti a židé. Průměrná délka života dosahuje 65 let.
DĚJINY A POLITIKA
Říši
Horního a Dolního Egypta sjednotil okolo r. 2 900 př. n. l. bájný král Meni.
Již za vlády prvních dynastií z celkového počtu třiceti vzniklo písmo
(hieroglyfy), egyptský kalendář, kult zemřelých a mnohobožství. Prvního vrcholu
dosáhla kultura Staré říše za faraonů 4. dynastie, o čemž dodnes svědčí pyramidy
Snofreova, Cheopsova, Chefrenova a Menkaureova. Po úpadku Staré
říše následovalo mezi r. 2 134 a r. 1 991 př. n. l. období nestability,
dokud knížata z Théb nepřivedla zemi k novému rozkvětu. V letech 1650 - 1544 př.
n. l. byla země pod nadvládou cizích Hyksosů. Za panování Ahmose I.
a Amenhotepa I. vznikla Nová říše, která dosáhla vrcholného
rozkvětu za vlády 19. dynastie, zejména Sethiho I. a Ramesse II. Z
tohoto období pochází většina egyptských architektonických skvostů. S vládou 21.
dynastie nastal úpadek. Říše se rozpadla a byla podrobena Etiopany, Asyřany
a v roce 525 př. n. l. Peršany. Ti vládli jako 28. - 30. dynastie. Po
Alexandru Velikém nastoupili r. 332 př. n. l. helénističtí Ptolemaiovci.
Jejich vláda trvala až do r. 30 př. n. l., kdy se po bitvě u Aktisa stal
Egypt římskou provincií. Po rozdělení říše připadla oblast k Byzanci. Po
krátké vládě Peršanů byla země r. 640 obsazena muslimskými Araby a byl jí
vnucen islám. Stala se částí říše chalífů. R. 1250 vládu převzali
Mamlúci. R. 1517 se stal Egypt součástí Osmanské říše. Po neúspěšném tažení
Napoleona do Egypta (1798 - 1801) stabilizoval situaci v zemi turecký
náměstek Mehmed Alí. Od poloviny 19. století se Egypt především v
důsledku stavby Suezského průplavu dostával pod sílící britský vliv. V
letech 1914 - 1922 byl Egypt oficiálně prohlášen britským protektorátem, poté za
Fuáda I. parlamentní monarchií. V roce 1936 opustili Britové zemi pod
tlakem krále Fárúka, ponechali si ale nadále kontrolu nad oblastí kolem
Suezského průplavu. První válka proti Izraeli skončila v r. 1948 smírem. Po
vojenském převratu se stal prezidentem Egyptské republiky Gamál Abden-Násir.
Vzorem jeho politiky byl Sovětský svaz, v zemi prosazoval politiku arabského
socialismu. Jeho panarabismus vedl v r. 1961 k rozpadu Sjednocení arabské
republiky, vytvořené r. 1958 spojením Egypta, Sýrie a Jemenu. V šestidenní
válce obsadil Izrael v r. 1967 Sinajský poloostrov, který mu zůstal i po
jomkippurské válce r. 1973. Násirův nástupce Muhammad Anwar Sadat
prosazoval politiku porozumění s Izraelem. Vyhlášení míru s Izraelem v r. 1979
vedlo k izolaci Egypta v arabském světě a bylo hlavní příčinou zavraždění Sadata
r. 1981. Za vlády Muhammada Husní Mubáraka Izrazel vrátil r. 1982
Sinajský poloostrov Egyptu. V r. 1990 se Káhira stala opět sídlem Ligy arabských
států. Jedním z největších problémů vnitřní politiky jsou teroristické útoky
islámských fundamentalistů, stále častěji i na zahraniční turisty. Ústava z r.
1971 je omezena od r. 1981 nouzovými zákony. Jednou za 5 let jsou voleni 444
členové Lidového shromáždění (10 členů je jmenovaných prezidentem)). Poradní
sbor (šura) se skládá z 210 členů, z nichž 57 stanoví prezident. Na návrh
Lidového shromáždění je každých 6 let volen přímou volbou prezident. Od 18 let
je uzákoněna povinná vojenská služba.
HOSPODÁŘSTVÍ
V r. 1996 činil hrubý národní produkt 64,275 mld. USD, z toho připadlo 20 % na
zemědělství, 21 % na průmysl a 59 % na služby. Polovinu vývozu pokrývá ropa a
ropné výrobky. Dále se vyváží příze, textil, kovové výrobky a zemědělské
produkty. Nejdůležitějšími dovozními artikly jsou stroje, potraviny, železo a
ocel a automobily. Suezský průplav a cestovní ruch znamenají hlavní zdroj deviz.
DOPRAVA
Nejstarší železniční síť fAriky je dlouhá 4 751 km. 30 % silnic o
celkové délce 50 000 km má asfaltový povrch. Nejdůležitějšími námořními
přístavy jsou Alexandrie, Port Said a Suez. Mezinárodní
letiště jsou v Káhiře, Luxoru a Alexandrii.
Suezský průplav spojuje Středozemní a Rudé moře.
CESTOVNÍ RUCH
V r. 1997 navštívily zemi 4 mil. turistů, kteří zde utratili 3,8 mld. USD.
Nejlepším obdobím pro návštěvu Horního Egypta je říjen až duben. Egypt přitahuje
turisty z celého světa svými starověkými památkami. Mezi nejvýznamnější patří
chrámový komplex v Abú Simbelu, vybudovaný Ramessem II., starověká města
Memfis, Théby, Luxor a Karnak se zříceninami četných chrámů a
jiných staveb. Světoznámé pyramidy se nacházejí v Gíze, kde je i
známá Sfinga a v Sakkáře. Z památek pozdějších období stojí za
pozornost raně křesťanské město Abú Mena nedaleko Alexandrie a především
islámské památky Káhiry.
|
